U japonských břehů byly nalezeny stovky mrtvých ostrorepů, příčiny jsou zatím neznámé. Vlivů může být více. Vyšší teplota vody, nedostatek kyslíku, paraziti, případě choroby.
Na japonském pobřeží poblíž města Kitakjúšú byly nalezeny stovky ostrorepů – všichni byli mrtví. Japonští biologové pro to zatím nemají vysvětlení. Ostrorepi se v těchto vodách vyskytují na konci léta pravidelně, na místních mělčinách se páří a kladou vejce. Někteří během toho pochopitelně přicházejí o život, především kvůli útokům predátorů. Ale letos jich je mnohokrát více než normálně.
Podívejte se, jak obratný je ostrorep ve vodě:
Každý den během doby páření se na plážích u Kitakjúšú začalo objevovat asi 10 uhynulých ostrorepů – postupně jich přibývalo, až jejich počet dosáhl asi pěti stovek. Výsledkem bylo desetkrát více mrtvých krabů, než je normální. Experti nebyli schopni přijít s vysvětlením, které by bylo zcela jednoznačné, někteří ale upozornili na to, že vlivů může být více. Sčítá se zřejmě vliv nedostatku kyslíku ve vodě, vyšší teploty vody, parazitů a specifických chorob, které napadají právě jen ostrorepy.
Ostrorepi jsou v posledních letech v Japonsku čím dál ohroženější. Likvidace jejich přirozených míst výskytu ve spojení se změnami v ekologii celého Japonska způsobuje, že dříve častý návštěvník japonských vod se stává vzácností. Přesto stále ještě není podle japonských úřadů důvod vyhlašovat nějaké konkrétní programy na záchranu tohoto živočišného druhu.
Žijící fosílie
Ostrorepi jsou z pohledu současného světa nesmírně podivní tvorové, kteří jako by do dnešních časů vůbec nepatřili. Řadí se mezi klepítkatce – tedy jedny z nejstarších tvorů, kteří se po naší planetě pohybovali. První doklady existence ostrorepů máme už z dob siluru, tedy prvohor – před více než 450 miliony lety. Žili tehdy na Zemi vedle trilobitů a dalších dnes již dávno vyhynulých zvířat. Dnešní ostrorepi se v současné prakticky nezměněné podobě vyskytují na Zemi už 200 milionů let.
V prvohorách se ještě jednalo o drobné, asi centimetrové tvory, zatímco nyní mají ti největší hodně přes půl metru. Stále si však zachovávají celou řadu „pravěkých“ znaků. Mají například modrou krev: neobsahuje totiž železo, ale měď. Jejich tělo je chráněné kutikulou, podobně jako je tomu u hmyzu.
Na japonské pláže se ostrorepi, jimž místní říkají kabutogani, dostávají na přelomu srpna a září, kdy se tam přemísťují celé populace. Tam se páří a samičky poté kladou vajíčka do jamek, které vrtají do písku pomocí silného krunýře. Larvy, značně podobné trilobitům, se z nich klubou asi po měsíci a půl, do dospělce dorůstají do tří let.
Kam zmizeli ostrorepi? Do hnojiva
Ostrerepi se dříve vyskytovali po celé planetě, velmi hojní bývali kolem amerických břehů. Bylo jich tam tolik, že na konci 19. století se v USA začali požívat jako hnojivo, přičemž tímto způsobem jich zemřely desítky milionů. Tuto praktiku zrušilo až používání umělých hnojiv v 70. letech 20. století. Pak se však stali oblíbenou návnadou ve stále mohutnějším rybářském průmyslu v zemi.
Krev ostrorepů se dnes používá v lékařství, kde funguje jako činidlo při testování čistoty léků. Má výjimečně silnou schopnost srazit se v gel, pokud se v ní objeví jedovaté látky. Ostrorepi jsou sice kvůli krvi chytáni zaživa, krve se jim odebírá jen 30 procent, ale přesto jsou ztráty asi dvacetiprocentní. Test LAL, který se právě na ostrorepí krvi provádí, je dnes standardním postupem pro případy bakteriálních kontaminací.
