Smrt více než sedmdesáti davidiánů před čtvrt stoletím na chvíli změnila svět, říká religionista Vojtíšek

Před pětadvaceti lety zachvátily texaskou farmu obývanou členy sekty davidiánů plameny. Agenti FBI se tehdy rozhodli ukončit sedmitýdenní obléhání jejich sídla a zaútočili. Při střelbě, zásahu slzným plynem a následném požáru zahynulo 76 davidiánů včetně více než dvaceti dětí a vůdce skupiny Davida Koreshe, který se nechával označovat za mesiáše. Další lidé zemřeli už během obléhání a únorového útoku agentury ATF. „Davidiáni se nemohli vzdát, protože považovali úřady za Antikrista. S tím ale měla FBI počítat. Na pár let se z toho pak poučila,“ hodnotí události z 19. dubna 1993 religionista Zdeněk Vojtíšek. 

Video Horizont ČT24
video

25 od tragédie ve Waco: Obléhání texaské farmy nepřežily desítky členů sekty Davidiánů

V jaké společenské atmosféře padlo rozhodnutí o zásahu FBI, který nakonec vedl k tragédii, při které zemřely desítky lidí?

Spojené státy byly tehdy – v roce 1993 – patnáct let po naprosto šokujících událostech v Jonestownu, kdy zemřelo po dobrovolném i nedobrovolném požití jedu přes devět set členů skupiny Svatyně lidu. To byl jeden z argumentů proti davidiánům: je nutné proti nim zasáhnout dříve, než se zopakuje Jonestown.

Na druhou stranu ale byly Spojené státy tehdy i dnes na lecjaké náboženské inovace zvyklé. Davidiáni platili v komunitě města Waco za podivíny, ale ne obzvlášť vybočující. Příznačné je, že v nouzi telefonovali o pomoc šerifovi města, který je znal.

A za třetí, celá devadesátá léta byla poznamenána myšlenkou, že sekty vymývají svým členům mozek a je potřeba je z toho vytáhnout a takzvaně deprogramovat.

Zároveň se ale už tehdy začínalo rozmáhat to, co dnes hraničí až s obsesí západních společností, a to starost o děti, o jejich zdraví a well-being (pocit štěstí, spokojenosti – pozn. red.). Kolem toho se dnes točí kritika náboženských hnutí i dalších jinakostí, jako je třeba veganství. A právě argument, že mezi davidiány nějaké děti trpí – protože David Koresh byl podezříván z pedofilie – nejspíš přesvědčil státní zástupkyni Janet Renoovou, aby dala svolení k zásahu FBI. 

Renoová nakonec za útok převzala zodpovědnost. Ještě před tím, než obléhání sídla davidiánů došlo, zveřejnil list Waco Tribune-Herald sérii článků o Davidu Koreshovi s titulkem Hříšný mesiáš. Autoři seriálu za něj byli později nominováni na prestižní Pulitzerovu cenu. Jakou roli sehrávají média v zobrazování nových náboženských hnutí?

Zásadní, a zejména v případě davidiánů přispěla média k vyostření konfliktu. Novináři bývají často zajati určitými stereotypy veřejnosti a ve svých textech je pak znovu posilují, je to taková spirála. To se stalo právě u davidiánů a odráží se to už ve zvoleném titulku. Problém je ovšem už v tom, že David Koresh byl svými následovníky považován za mesiáše jiného typu, než jak spasitele obvykle chápe společnost formovaná křesťanskou tradicí. Například svoji promiskuitu, kdy si bral za manželky všechny ženy ve skupině a ostatním mužům nakázal celibát, vnímal jako povinnost, ne jako hřích.

Články deníku Waco Tribune-Herald, které vycházely v únoru 1993, přivedly davidiány k pocitu beznaděje z toho, že jim nikdo nerozumí, rozumět nechce, a ti, co by měli šanci jim porozumět, mají médii vymytý mozek. Teorie o vymývání mozků, která se vztahovala na sekty, se tak vrátila většinové společnosti obloukem.

Davidiáni byli milenialisté, očekávali tedy, že v dohledné době přijde na zemi období blaženosti. Jenže taková očekávání leckdy počítají s tím, že ještě před blažeností dojde k osudovému střetu se zlem. Znamená to, že zásah FBI přišel davidiánům vlastně vhod?

Ne úplně. Ano, agenti Úřadu pro alkohol, tabák, zbraně a výbušniny (ATF), kteří v únoru poprvé napadli davidiány, a následně agenti FBI naplnili mileniální scénář hnutí. To totiž očekávalo, že je jednotky Spojených států napadnou. A proto se lidé uvnitř Mt. Carmel, jak říkali svému domovu, nemohli vzdát, protože Antikristu se přece nemůžete vzdát. Je možné v boji s ním padnout nebo ho porazit, ale ne odejít s rukama nahoře. Nicméně davidiání očekávali apokalyptický zápas až v roce 1995, tedy nejméně o dva roky později.

Po únorovém zásahu jednotek ATF, kdy zemřelo devět lidí včetně agentů, následovalo obléhání sídla davidiánů. Trvalo jednapadesát dní a během toho nejspíš David Koresh hledal klíč k tomu, co se to vlastně děje a co se má podle nebeského řádu událostí stát dál. Navíc se blížily Velikonoce, které mesiášskou roli Koreshe, který při obraně domu prolil krev ze zranění na boku, ještě posílily. Ani dnes nemáme úplně přesvědčivé zprávy o tom, co se tehdy uvnitř hnutí odehrávalo, ale Koreshovu pozici nejspíš nikdo nezpochybňoval, jak to naopak vyplývá ze seriálu Waco vysílaného právě k pětadvacátému výročí této tragédie.

S tím souvisí otázka, kdo rozpoutal oheň, který kolem poledne sídlo davidiánů zachvátil. My totiž stále nevíme, jestli vznikl v důsledku hořlavosti slzného plynu, který agenti vůči lidem uvnitř použili. Anebo, a to by dávalo větší smysl, jestli oheň nezapálili přímo davidiáni. Protože měli svůj cíl, a to obstát v apokalyptických dějích, v mileniálním scénáři. Cokoliv jiného než vítězství anebo smrt by pro ně byla tehdy prohra.

Už se nezdá, že Waco změnilo svět 

Ačkoliv se Američané obávali toho, že by se z obléhání davidiánů mohl stát druhý Jonestown, nakonec u Waco zemřelo celkem na devadesát lidí včetně více než dvacítky dětí. Co udělaly Spojené státy pro to, aby se příště neopakoval ani Jonestown s hromadnými vraždami a sebevraždami, ani Waco s masivním zásahem ozbrojených složek?

První, co by měly úřady udělat, je oslovit specialisty, kteří se pokusí pochopit náboženský cíl a smysl toho, o co jde lidem ve skupině, proti které je plánován úder. Aby se znovu jako u Waco nenaplnil apokalyptický scénář, na který lidé z této skupiny čekají.

Znamená to, že uvnitř bezpečnostních složek vzrostl význam sociologů, religionistů, psychologů a dalších expertů?

V devadesátých letech se zdálo, že ano. Jeden podobný konflikt se podařilo vyřešit dohodou. Tehdy se opravdu zdálo, že Waco změnilo svět. Teď už si tím nejsem tak jistý. Nových náboženských hnutí nebo takzvaných sekt je hodně, každé se chová jinak a zkušenost s Waco se moc nedaří přenášet. Navíc humanitně vzdělaní lidé jsou pro ozbrojené složky jen slabou silou, neberou nás zkrátka úplně vážně.

Na druhou stranu my si ozbrojené složky platíme proto, že jsou tvrdé a navzájem se v té tvrdosti ubezpečují. U nás máme zkušenost s čtyři roky starým zásahem proti Vladimíru Sáňkovi z muslimské obce, který podle policie vydával nebezpečnou knihu. Ta měla nabádat k omezování lidských práv. Samotný zásah byl hrozný, někdo policii namluvil, že v pražské mešitě se přechovávají zbraně, takže ozbrojenci chodili v botách po modlitebních kobercích, hrůza. Jenže kdyby tam ty zbraně opravdu byly a oni zasahovali v ponožkách, tak se jim všichni vysmějeme. Dnes ta přezíravost vůči měkkým silám k policii vlastně patří.

Pokud se nezměnil přístup bezpečnostních složek, změnil se alespoň pohled společnosti na menší náboženské skupiny?

Zásadním předělem bylo jedenácté září. Do té doby to byly právě sekty, kdo byli ti druzí, ti opační, než jsme my. Najednou začali Američané i západ vidět jako svůj protiklad islám.

Zmizely takzvané sekty?

Pouze se o nich nepíše v médiích. Ale stále vznikají nové a dnes jen v Česku působí zhruba sto padesát až dvě stě takzvaných sekt nebo spíše nových náboženských hnutí. Alespoň těch, které mají nějakou ucelenou nauku. Různých kroužků a seminářů bude ještě více.

Také celosvětově počet takzvaných sekt neklesá. A neklesá ani počet razií proti nim, ke kterým dochází právě s argumentem, že náboženské skupiny ubližují dětem. V Německu po razii kvůli podezření na tělesné tresty dětí odebraly úřady tamnímu společenství Dvanáct kmenů čtyřicet dětí, které dodnes nebyly rodinám navráceny a některé už ani nebudou. V Německu se ale neozval jediný farář, novinář, religionista nebo církev, který by se hnutí zastal. Skupina Dvanáct kmenů se proto přestěhovala do Čech, kde je situace jiná a fyzicky trestat děti není problém.

Konspirační teorie a zbožnost k sobě mají blízko

Svět je dnes méně přehledný, než byl v devadesátých letech. Upínají se v současné rychlé době lidé k halíkovskému „něčemu mezi nebem a zemí“ častěji než dřív?

Mezi odborníky se dnes mluví o post-sekularismu, o návratu náboženství do veřejného prostoru. Je ale otázka, zda náboženství vůbec někdy zmizelo. Dnes jsme svědky ohromné transformace toho, co znamená víra pro jednotlivce v jeho osobním životě. Nedá se proto říct, že by lidé méně nebo více věřili než dříve, ale věří jinak než před padesáti nebo sto lety. Hlavně proto, že nepotřebují jednu náboženskou instituci, ale sami si vybírají toho, komu důvěřují a kdo pro ně bude autoritou. Části veřejnosti navíc stačí brouzdat po internetu a věnovat se doma meditacím podle knížek.

Existuje spojitost mezi hledáním takové zbožnosti a mezi ochotou naslouchat konspiračním teoriím nebo číst neoficiální média?

Já bych v té spekulaci šel ještě dál. Řekl bych, že celý konspiracismus je projevem náboženskosti. Je za tím předpoklad, že svět je uspořádán jinak, než se jeví, že jsou tu nějaké síly, které ovládají svět. Konspiracismus je často spojený s očekáváním konce světa, a to, co konci světa předchází, je zase viditelné jen pro někoho vyvoleného nebo zasvěceného. Podle mě je důvěra v konspirační teorie projevem neuvědomované, skryté víry. Ale jestli lidé se nejdříve přikloní ke konspiračním teoriím a potom začnou hledat svoji podobu víry, nebo je to naopak, to nevím, nejspíš je to obousměrné.

Profil

Zdeněk Vojtíšek

Vojtíšek je religionista zabývající se především studiem kultů, sekt a nových náboženských hnutí. Je vedoucím Katedry religionistiky na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy, docentem na Katedře religionistiky Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy, zakládajícím členem a mluvčím Společnosti pro studium sekt a nových náboženských směrů. V roce 1998 spoluzaložil nakladatelství Dingir, které mimo jiné vydává stejnojmenný časopis. Za komunismu působil jako laický kazatel Církve bratrské. Jeho zaměřením na katedře religionistiky jsou nová náboženská hnutí, současná žitá náboženství, mezináboženský dialog, milenialismus, náboženství a poradenství, náboženství a psychoterapie.