V korsické metropoli Ajacciu pokojně demonstrovalo několik tisíc lidí. Vedení místních nacionalistů chce přimět prezidenta Emmanuela Macrona k zahájení dialogu o rozšíření autonomie Korsiky, například uznání korsičtiny jako oficiálního jazyka, což Francie odmítá. Macron na Korsiku zamíří už 6. února.
Korsičané chtějí větší moc, tisíce jich před návštěvou Macrona vyšly do ulic
Koalice nacionalistů a separatistů Pè a Corsica (Pro Korsiku) s převahou zvítězila v korsických volbách v prosinci. Macron tehdy připustil, že by vláda v Paříži mohla zvážit změnu vztahů s Korsikou.
Předseda korsického parlamentu a jeden z členů vedení místní separatistické strany Jean-Guy Talamoni už dříve zdůraznil, že demonstrace se koná především kvůli otázkám „obecného zájmu“. „Právě proto jsme požádali lidi, aby vyšli do ulic. Jde nám o konkrétní věci, jako například o možnost přizpůsobit daňové záležitosti korsické realitě,“ uvedl Talamoni.
Korsičtí vůdci chtějí s Paříží jednat nejen o rozšíření autonomie v daňových záležitostech a o zrovnoprávnění korsičtiny s francouzštinou, ale také například o omezení práva na nákup nemovitostí na Korsice na lidi, kteří na ostrově žijí nejméně pět let.
Macronova návštěva se uskuteční 6. února, na 20. výročí zavraždění prefekta Claudea Erignaka, jakožto symbolu francouzské nadvlády, korsickým nacionalistou. Vrah Yvan Colonna byl v roce 2011 odsouzen za tento čin na doživotí.
Na Korsice žije 330 tisíc obyvatel. Ostrov představuje dva ze 101 francouzských departementů. Pè a Corsica má v korsickém parlamentu 43 z 61 křesel. Část korsických nacionalistů usiluje o rozšíření autonomie, ostatní o nezávislost, ovšem nikoli okamžitou. Vliv ostrova se nedá z hlediska demografie a ekonomiky srovnávat třeba s Katalánskem.
Násilná minulost
Korsika zažívá v posledních letech po desetiletích násilností období stability. Vlnu násilí tam rozpoutala po svém vzniku v roce 1976 Korsická národně-osvobozenecká fronta (FLNC) a další organizace.
Terčem atentátů byly především objekty považované za symboly francouzské moci – kasárna či policejní stanice a domy lidí z kontinentální Francie. Jen samotná FLNC se přihlásila k asi 4500 atentátům.
V roce 2014 se ale nacionalisté ozbrojeného boje vzdali a odevzdali zbraně. Od dob odboje jsou ve vězení dvě desítky nacionalistů, které místní považují za politické vězně a požadují jejich propuštění na svobodu.