Digitální věk a touha po takzvaných „lajcích“ na sociálních sítích jako sebepotvrzovací mechanismus nezdravě ničí psychiku dětí v době dospívání a puberty. Znepokojivé domněnky potvrzuje nová studie britských a amerických vědců. Počet vážných psychických potíží u dětí značně roste, i když příčin může být více než jen intenzivní život na sociálních sítích. Odborníci požadují razantnější kroky v prevenci a navrhují povinnou výuku mediální gramotnosti.
Touha po „lajcích" negativně ovlivňuje psychiku dětí, potvrzuje nejnovější studie
„Život z lajků“, tak se jmenuje zpráva varující před internetovými sociálními sítěmi, které mohou být podle nejnovější analýzy úřadu dětské ombudsmanky v Londýně Anne Longfieldové velmi nebezpečné. Důvodem je, že dospívající uživatelé jsou emocionálně velmi zranitelní.
Odborníci se při výzkumu soustředili především na skupiny dětí mezi 8 a 12 lety, které jsou na sítích čím dál aktivnější, a došli k závěru, že je nejvyšší čas jednat. „Byla bych ráda, kdyby školy měly v průběhu šestého a sedmého roku povinné hodiny digitální gramotnosti, a to zejména v době, kdy děti přecházejí ze základních na střední školy. Ty jsou na tom velmi dobře, co se týká výuky online bezpečnosti, ale zaostávají, co se týká útoků na emoce,“ vyjádřila se k výsledkům studie Longfieldová.
Výzvy přicházejí zejména s tím, jak děti mění postupně chování. Začínají hraním her, které je vedou k tvoření a vyhledávání informací. S postupem věku v jejich aktivitách začnou převládat sociální interakce. To je období, kdy může nastoupit stres v podobě honu na „lajky“, ale zároveň i obavy z toho, aby se statusy, fotky i videa setkaly s kladnou odezvou.
To, že selhání a případné kolize na sítích mohou mít na děti negativní dopad, by mohly potvrzovat i americké studie. Ty zaznamenaly možné propojení nástupu digitální komunikace a zvýšeného počtu vážných duševních obtíží.
„Depresivní příznaky, sebevražedné chování i sebevraždy dospívajících se v první dekádě nového tisíciletí zvýšily. Tento nárůst střídá období, v němž duševní obtíže buď ustupovaly, nebo stagnovaly,“ uvádí magazín americké psychologické asociace Clinical Psychological Science.
Jedná se o trend, který roste v řádech desítek procent. Většina provozovatelů nových médií na něj reaguje, ale podle odborníků to nestačí a chtějí víc. „Musí jít dál a musí dělat víc. Svou roli tu ale samozřejmě mají sehrát i rodiče tím, že budou mluvit se svými dětmi. Ujistí se, že (jejich potomci) ještě před dosažením třinácti let dobře chápou, jaké nebezpečí a výzvy, ale i výhody přináší být online,“ řekl šéf Britské národní společnosti na ochranu dětí Tony Stower.
Většina rodičů si zatím neví rady, hlavně kvůli tomu, že jim chybí patřičné informace. Chybí jim zkušenosti a tatáž perspektiva, kterou mají děti. Ty totiž prožívají stejnou hru s mnohem většími emocemi.