Celkem 23 členských zemí Evropské unie se připojilo k budoucí posílené evropské spolupráci v obranné oblasti. Příslušný dopis, který umožní tuto trvalou strukturovanou kooperaci (PESCO) v prosinci spustit, v Bruselu podepsali jejich ministři zahraničí a obrany.
„Podepsali jste něco, co by ještě před rokem většina z vás, a také zbytek světa, nepokládali za možné,“ řekla po podpisu ministrům šéfka unijní diplomacie Federica Mogheriniová. Jde podle ní sice o historický moment v evropské obraně, ale zároveň také jen začátek společné cesty.
Státy, jejichž ministři připojili svůj podpis, se zavázaly například ke zvyšování svých obranných rozpočtů tak, aby bylo možné splnit dohodnuté cíle. Země mají sladit své obranné možnosti a potřeby a případně se specializovat tak, aby se jejich schopnosti vzájemně doplňovaly. Podporována má být spolupráce při výcviku a v logistice.
PESCO má také podpořit schopnost evropských armád vzájemně spolupracovat i při nasazení, například v rámci evropských bojových skupin. PESCO také nyní zemím umožňuje společně rozvíjet obranné schopnosti, investovat do společných projektů a posílit operační připravenost. Naplno bude spuštěno v prosinci, kdy také mají být určeny první konkrétní projekty. Podle Mogheriniové už jich členské státy EU nabídly na pět desítek.
Změna přišla s brexitem
Silnější spolupráci evropských zemí v obraně předpokládá Lisabonská smlouva, reálně ale země EU dlouhou dobu nic konkrétního nepodnikaly. Změna přišla až s rozhodnutím Británie opustit Evropskou unii, přesto se pohledy významných unijních hráčů na konkrétní podobu obranné spolupráce liší.
Francie, která nese tíhu unijních operací například v Africe, prosazovala těsnější a účinnější kooperaci menší skupiny vojensky schopnějších členů EU. Naproti tomu Německo zdůrazňovalo význam co nejširšího zapojení zemí bloku. Kromě odcházející Británie a Dánska, které má v této věci dojednanou výjimku, se nyní k PESCO nepřipojily ani Irsko, Portugalsko a Malta. EU zdůrazňuje, že dveře pro tuto trojici zůstávají otevřené.
Státy si od společného postupu například při obranném výzkumu a vývoji, při nákupech či při evropských misích slibují úspory a větší efektivitu, jak upozornil například německý ministr zahraničí Siegmar Gabriel.
„Nemyslím si, že by to znamenalo dramatické změny v krátkém čase,“ řekl český ministr zahraničí Lubomír Zaorálek. V současnosti se podle něj konkrétní projekty teprve hledají, především v oblastech, kde má EU nedostatky. Ministr zmínil kybernetickou bezpečnost nebo třeba tankování za letu. Pro Českou republiku se podle něj nabízí možnosti přispět znalostmi a technologiemi v oblasti chemického vojska. „Česká republika a armáda bude hledat u partnerů projekty, ke kterým bychom se mohli přihlásit,“ řekl.
Analytik: EU a NATO si rozdělí role
Představitelé EU zdůrazňují, že posílení obranné spolupráce neznamená vytváření paralelních struktur k NATO. Obě organizace si rozdělí role, příslušný mechanismus předestřela už Lisabonská smlouva, připomněl bezpečnostní analytik z NATO Defense College v Římě Lukáš Dyčka.
„Ve chvíli, kdy by přišel vážný konflikt nebo vážná krize někde v sousedství EU, tak NATO, vzhledem k tomu, že sdílí velké množství členů s EU, je tady od toho, aby vybojovalo tu válku, řečeno hodně natvrdo a relativně nepřesně,“ uvedl Dyčka.
„Ve chvíli, kdy válka bude vybojována, kdy ta špinavá práce, řekněme, bude udělána, tak má nastoupit EU, která jak za pomoci dalšího nasunutí vojáků, tak také za pomoci civilních kapacit, má situaci stabilizovat, přispět k uklidnění problému, k rozvoji té země, která patrně bude válkou zdecimována, k rozvoji společnosti v té zemi a tak dále,“ dodal analytik.
