Odklon od jádra podporují všechny strany kromě AfD. Konec uhlí se bude řešit až po volbách

„Co se týče odklonu od jaderné energie, na tom panuje téměř celospolečenská shoda, v případě uhlí už je škála názorů širší. Výjimkou je Alternativa pro Německo. Ta je proti zavření atomových i uhelných elektráren před koncem reálné doby jejich životnosti a také odmítá klimatické závazky spolkové vlády do roku 2050 či Pařížskou klimatickou dohodu,“ říká politolog Marek Lenč.

„Většina ostatních politických stran věnuje Energiewende odpovídající část svých volebních programů,“ dodává odborník na německou politickou scénu z banskobystrické Univerzity Mateja Bela a připomíná, že environmentálním tématům v rámci letošní volební kampaně do značné míry dominovala častá kritika německého automobilového průmyslu kvůli jeho emisním skandálům.

S výraznou úlohou tzv. Dieselgate v německé předvolební kampani souhlasí i Niklas Höhne z NewClimate Institute. „Kvůli této aféře je nyní pro Němce nejdůležitějším tématem (spjatým s životním prostředím) otázka kvality ovzduší, zejména ve městech. Myslím si ale, že hned poté následuje ochrana klimatu, protože se – jako téma – dotýká spousty věcí. Například dopravy. Emisní skandál položil důraz na rozvoj alternativ k motorům s vnitřním spalováním a ovlivnil postoje tamních politických stran k této problematice. Musely začít více přemýšlet o tom, jak podpořit elektromobilitu,“ uvedl expert na oblast klimatické politiky v rozhovoru pro Deutsche Welle.

Některé cíle nebudou splněny

„Energiewende, ani ochrana životního prostředí nepatří k velkým tématům těchto voleb, například v ostře sledovaném televizním duelu Angely Merkelové s Martinem Schulzem se vůbec neobjevila,“ domnívá se Tereza Svobodová z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, spoluautorka knihy „Německo bez jádra? SRN na cestě k odklonu od jaderné energie“.

Nová německá vláda se však po volbách tématu Energiewende nebude moci rozhodně vyhnout. I z toho důvodu, že některé z cílů dlouhodobé strategie transformace německé energetiky – stanovených pro rok 2020 – se nepodaří naplnit. Konkrétně se jedná o ukazatel hrubé konečné spotřeby energie, o zvýšení energetické účinnosti a hlavně o požadovanou redukci objemu emisí CO₂. Podle plánu měl jejich pokles v porovnání s rokem 1990 činit 40 procent, bude to nakonec ale výrazně méně. Nejnovější studie od analytiků sdružených pod hlavičkou projektu „Agora Energiewende“ hovoří o pouze třicetiprocentním snížení.  

To z pohledu Německa, které se na mezinárodní scéně pasuje do role jednoho z lídrů klimatických vyjednávání a prostřednictvím Angely Merkelové dlouhodobě akcentuje agendu globální ochrany klimatu při setkáních předních světových státníků (např. na půdorysu skupin G7 a G20), není nikterak potěšující zpráva. Ani pro samotnou kancléřku.

„Co se týče končícího volebního období, byla Merkelová chválena za velmi dobrou práci na mezinárodní úrovni, kde se zasadila za prosazení několika klimatických ujednání (pozn. red. – především Pařížské klimatické dohody), nicméně na druhé straně byla kritizována za nedostatečné převádění těchto cílů do německé reality,“ podotkla Svobodová.

Podmínka Zelených pro vstup do vlády: uzavření  nejstarších uhelných elektráren

Kormidlo dalšího směřování Energiewende bude v rukou nového kabinetu. Potvrdí-li se předvolební průzkumy, bude opět na vítězné CDU/CSU, aby se poohlédla po koaličním partnerovi. Jednou z možností je pochopitelně pokračování vládní spolupráce se sociálními demokraty. „Tato koalice by znamenala pokračování v dosavadní politice. V oblasti energetiky jsou si obě strany poměrně blízko,“ míní Svobodová.

Podle názoru Niklase Höhneho by spojenectví CDU/CSU a SPD bylo z pohledu realizace environmentálních politik lepším řešením než koalice se svobodnými demokraty. „Klimatická politika FDP je zpátečničká.  Strana je (v rámci Energiewende) pro odstranění státní podpory obnovitelným zdrojům, požaduje méně regulací a preferuje tržní přístup,“ zdůraznil.

Vedle pokračování velké koalice se nahlas hovoří jak o možnosti vládních „námluv“ mezi křesťanskými demokraty a Zelenými, tak i o vytvoření tzv. (černo-žluto-zelené) Jamajka koalice, jež by sestávala z tria CDU/CSU, FDP a Zelení. „Osobně si myslím, že preferovanou variantou pro Merkelovou, která volby jasně vyhraje, je dvojkoalice s liberály, případně trojkoalice se Zelenými,“ podotkl Lenč.

„CDU/CSU v posledních letech převzala mnoho ‚zelených‘ témat, podle některých názorů si tak právě otevírala dveře pro možnost černo-zelené koalice. Podle současných průzkumů to však vypadá, že černo-zelená nebo černo-žlutá koalice by měly jen malé většiny, pokud by na ně vůbec dosáhly,“ doplnila Svobodová.

Znalci německé politiky intenzivně debatují o tom, do jaké míry mohou odlišné priority Zelených a FDP být překážkou pro vznik zmiňované trojkoalice. Zatímco liberálové předsedy Christiana Lindnera horují pro obchod s emisními povolenkami coby tržní nástroj ke snížení emisí CO₂, mantrou Zelených je v tomto směru co nejrychlejší konec uhelných elektráren. Při spalování hnědého uhlí uniká do atmosféry nejvíce emisí oxidu uhličitého – v porovnání s ostatními druhy běžně používaných paliv.