Byl prvním z těch, které za projevený názor odsoudili podle nového paragrafu. Do vězení putoval Rus Ildar Dadin před třemi lety za opakovanou účast na nepovolených demonstracích. Po soudním osvobození se minulý týden vrátil na svobodu. České televizi popsal mimo jiné, čím si musel jako odsouzenec projít. Otřesné zážitky ho ale nezlomily – naopak chce pomáhat lidem s podobným osudem. Natáčel zpravodaj David Miřejovský.
„Došlo na velmi drsné a ošklivé mučení, bití, strkání hlavy do záchodu. Mnohokrát jsem slyšel i bití dalších odsouzených. Tam je zcela běžné mučit a bít lidi, urážet je a ponižovat,“ říká muž, který je od prosince 2015 poprvé doma.
Ildarovi se koncem loňského roku podařilo přes advokáta poslat dopis manželce Anastásii. Tehdy byl totiž přesvědčen, že surové zacházení nepřežije. Manželka vše zveřejnila a organizovala protesty proti krutému zacházení s vězni. S žádostí o pomoc se obrátila na opozici i místní organizace hájící lidská práva.
Dodnes je přitom z reakce rozčarovaná. Většina z těch, na které spoléhala, totiž odmítla pomoci. „Pomáhali nám hlavně obyčejní lidé. Nešlo o představitele žádných sdružení nebo členy politických stran,“ přiznává Anastásie.
Dadin si navíc z pobytu ve vězení odnesl i psychické a fyzické obtíže. Ředitelé věznic, kterými prošel, ale kategoricky odmítají, že by se na něm dozorci dopustili násilí.
Nyní chtějí oba manželé využít svých zkušeností s ruskou justicí a pomáhat dalším. „Když už bylo jasné, že Ildara propustí, začaly mi volat matky dalších vězňů. Říkaly, abych se tomu nepřestala věnovat, protože když se o to nebudu starat já, nebude to dělat nikdo,“ tvrdí Anastásie.
Oba manželé jsou pevně rozhodnuti, že z Ruska neodejdou. Soudy podle nich mnohé případy nerozhodují spravedlivě a odsouzení jsou pak ve věznicích často týráni. Přitom prý nejde jen o ty, kteří se za mříže dostali kvůli svým politickým aktivitám.
Protidemonstrační zákon v praxi
Dadin se během druhé poloviny roku 2014 zapojil do čtyř opozičních akcí. Dvakrát v srpnu a jednou v září formou sólo protestů, v prosinci pak společně s dalšími sedmi aktivisty zablokovali ulici v centru Moskvy, přičemž nesli transparent „Včera – Kyjev, zítra – Moskva.“ Ve třech z těchto případů byl Dadin předvolán a pokutován, což později vedlo k jeho odsouzení.
Dadinovo odsouzení na tři roky do vězení v prosinci 2015, později zmírněné odvolacím soudem o půl roku, vyvolalo velký rozruch. Dadin byl totiž prvním a zatím jediným odsouzencem podle nového paragrafu, který opakované zatčení na nepovolených demonstracích postihuje vězením. Ve vězení strávil víc než rok.
Ještě větší pobouření veřejnosti vzbudil Dadinův dopis z vězení v Karélii, ve kterém si stěžoval na mučení. „12. září 2016 mi zaměstnanci věznice svázali ruce za zády a zavěsili mě za pouta. Působilo mi to hroznou bolest zápěstí, vyvracelo lokty a přivodilo strašnou bolest zad. Tak jsem visel půl hodiny. Pak mi sundali spodní prádlo a řekli mi, že jestli nepřestanu s hladovkou, přivedou jiného vězně, aby mě znásilnil,“ psal mimo jiné v dopise. Později byl přeložen do jiného vězení na Altaji.
K okamžitému osvobození aktivisty vyzval Evropský parlament. Ochránci lidských práv považovali Dadina za politického vězně, který se provinil jen tím, že se zúčastnil pokojných protestů.
Ústavní soud vyzval ke změně paragrafu
Dadinův případ se v únoru dostal i k ústavnímu soudu. Ten sice odmítl zrušit kontroverzní paragraf jako neústavní, trestní odpovědnost podle něj nedubluje přestupkové tresty.
Nicméně podle ústavních soudců by se vězením nemělo trestat za formální prohřešky, ale jen v případech, kdy demonstrant způsobí škody občanům, veřejné bezpečnosti či jiným hodnotám. Soud tehdy požádal parlament o změnu sporného ustanovení a také vybídl přezkoumat Dadinovo odsouzení.
Opozičníkova advokátka ještě nevěděla, zda její klient bude požadovat soudní rehabilitaci, ke které vybízí rozhodnutí nejvyššího soudu. „Ildar má k soudům komplikovaný vztah. Těžko říct, zda bude požadovat nějaké odškodnění,“ řekla novinářům Xenija Kostrominová.
