Turecká policie při rozsáhlé razii po celé zemi zatkla na 400 osob, které podezírá z napojení na teroristickou organizaci Islámský stát (IS). Podle agentury Anadolu jsou mezi zatčenými zejména cizinci a také desítka nezletilých. V západoturecké provincii Izmir bylo zatčeno osm lidí podezřelých z přípravy teroristického útoku.
V Turecku pozatýkali stovky lidí s údajnými vazbami na Islámský stát
Jen v Ankaře policie zadržela časně ráno šedesát osob, většinou cizinců, které obvinila z členství v ozbrojené teroristické organizaci. V Istanbulu bylo zatčeno celkem 18 lidí, z toho deset nezletilých, kvůli kontaktům na IS. Podle agentury Anadolu zabavili policisté také řadu dokumentů a několik zbraní. Na 150 osob bylo zatčeno v jihoturecké provincii Şanliurfa u hranic se Sýrií.
Turecko zintenzivnilo zásahy namířené proti osobám podezřelým z napojení na Islámský stát po dvou sebevražedných atentátech z října 2015 v Ankaře, při nichž zahynulo přes 100 lidí. Šlo o nejhorší útok v moderních tureckých dějinách a odpovědnost za něj je připisována právě IS.
Od té doby útočníci hlásící se k IS provedli v Turecku řadu dalších sebevražedných atentátů a teroristických akcí. Naposledy letos na Nový rok Uzbek Abdulgadir Mašaripov napojený na IS postřílel v istanbulském nočním klubu 39 lidí.
K odpovědnosti se Mašaripov přihlásil krátce po útoku s tím, že šlo o odvetu za turecké vojenské angažmá v Sýrii.
Kromě IS jsou s nedávnými útoky v Turecku spojováni také kurdští separatisté ze Strany kurdských pracujících (PKK).
Skupina s leninsko-marxistickým ideovým pozadím vznikla v sedmdesátých letech minulého století. Proti turecké vládě začala útočit od roku 1984 a její hlavní cíl od té doby zůstává stále stejný: získat větší nezávislost na Ankaře. Prosazování si však vyžádalo krvavou cenu v podobě minimálně 40 tisíc obětí. Vrchol vzájemného konfliktu prozatím přišel v polovině 90. let, kdy byly zničeny stovky kurdských vesnic a preživší se rozutekli do větších měst, kde začali zakládat odbojové buňky.
Zatímco do 90. let organizace trvala na vytvoření vlastního státu, postupem času své požadavky zmírnila na vyšší autonomii v rámci tureckého státu. Její akceschopnost výrazně poznamenalo zatčení vůdce Abdullaha Öcalana v roce 1999, kdy byl uvězněn pro zradu.
V březnu 2013 Öcalan z vězení vyzval stoupence PKK, aby ustoupili od bojových plánů v Turecku. Tehdy došlo k částečnému příměří, které po dlouhou dobu vydrželo. Novou vlnu konfliktu spustil letošní červenec a letecké údery Turecka proti severoiráckým táborům PKK.
Krátce po Öcalanově zatčení představila PKK pětiletý plán jednostranného příměří a snažila se zlepšit svůj obraz v očích Turků. K tomu mělo posloužit i několikrát změněné jméno strany, nakonec se ale vrátila k původnímu názvu.
PKK žádá po Ankaře, aby mohla sama více promlouvat do politického dění v zemi a svobodně spravovat své území. Dlouhodobě také usiluje o propuštění svých vězněných členů. Turecko však se stranou odmítá vyjednávat a svolilo pouze k částečné amnestii.
Zhruba před 10 lety se PKK vrátila k vyhrocené kampani proti vládě a setrvala v ní až do tajné dohody z roku 2009, která umožnila příměří. Ve stejném roce však bylo ústavním soudem zakázáno do té doby hlavní politické uskupení Kurdů: Strana demokratické společnosti. Stovky kurdských aktivistů byly následně stíhány za teroristické činy. Bojové milice PKK se tak začaly více stahovat do svých enkláv v severním Iráku.
Tyto procesy dlouhodobě kritizovala Rada Evropy a lidskoprávní organizace včetně Amnesty International. Poukazují přitom na velmi vágní definici terorismu v rámci tureckých zákonů a v řadě případů i na nedostatek důkazů.
Protest Kurdů při turecko-syrských hranicích