Po Černobylu lékaři počítají případy rakoviny. A jaderní fyzici přepsali učebnice

Havárie černobylské jaderné elektrárny nepřestává být ani po třech dekádách předmětem zájmu odborné i laické veřejnosti. V centru pozornosti zůstává otázka dopadů této události na zdraví lidské populace, na životní prostředí, ale i na jadernou energetiku jako takovou. Stejně tak pokračují diskuse o tom, jaký vliv měly černobylské události na stabilitu tehdejšího Sovětského svazu, kterému v té době zbývala do rozpadu poslední „pětiletka“.

Před nedávnem zveřejněná studie „Torch-2016“ výzkumného týmu pod vedením britského radiobiologa Iana Fairlieho znovu rozvířila obavy evropské veřejnosti z následků ozáření černobylským radioaktivním spadem, který tehdy zasáhl podstatnou část kontinentu, kromě Ukrajiny a Ruska nejvíce Bělorusko, pobaltské státy, Finsko, Švédsko, ale i Rakousko, Slovensko, Slovinsko a Moldavsko.

Závěry zprávy s podtitulem „Jiná zpráva o Černobylu“ totiž varují, že v Evropě se kvůli Černobylu vyskytne během následujících 50 let na 40 000 smrtelných případů rakoviny, nejčastěji ve formě rakoviny štítné žlázy či dětské leukémie. 

Profesor Petr Vlček, přednosta Kliniky nukleární medicíny a endokrinologie Fakultní nemocnice Motol, uvedl, že případy úmrtí zaviněné ozářením nelze zcela jasně vyčíslit. „Jsou to tisíce. Přesně to nezjistíme, protože radiace působí dlouhodobě. Takzvané radiogenní karcinomy se projeví po patnácti dvaceti letech. Co nás překvapilo, byla skutečnost, že už po čtyřech letech od havárie, tedy v roce 1990, dramaticky narostly počty výskytů dětských karcinomů, zejména v Bělorusku a na Ukrajině,“ podotknul Vlček.

Lékař Vlček k jaderné havárii v Černobylu (zdroj: ČT24)

„Dávka záření v organismu se postupně kumuluje. Postupně se tato dávka stane kritickou pro následky, ať už časné, nebo pozdější,“ vysvětlil bývalý ředitel Státního ústavu radiační ochrany Vladislav Klener.

Fakt, že lidé nebyli ze strany úřadů včas varováni, že se blíží radioaktivní spad (o havárii nevěděl několik dní celý svět), jim také způsobil značnou psychickou újmu. Trauma se dotklo především Bělorusů, jejichž země je považována za „tichou oběť Černobylu“, jelikož režim prezidenta Alexandra Lukašenka toto téma dlouho tabuizoval a podle kritiků se o své obyvatele postižené Černobylem prakticky vůbec nestará a nezajímá.

„Mysleli jsme si tehdy, že do roku 2000 už tu nezbyde nikdo z Bělorusů, že vymřeme,“ odcitovala vzpomínku jednoho z přeživších běloruská spisovatelka Světlana Alexijevičová, laureátka Nobelovy ceny a mimo jiné autorka díla „Modlitba za Černobyl: kronika budoucnosti“ (2002). Její literární počiny nesmějí být v její vlasti vydávány.

Před několika dny Lukašenko prohlásil, že Bělorusové tuto elektrárnu nestavěli ani nevyužívali, a přesto neštěstí postihlo právě je. „Nemohli jsme na nikoho spoléhat. Střádali jsme peníze, abychom mohli následky likvidovat,“ řekl. Odstraňování následků havárie stálo podle něj „desítky ročních běloruských rozpočtů“.

Uzavřená zóna: Ideální prostředí pro losy či divoká prasata

Zatímco do bezprostředního okolí jaderné elektrárny se stěží kdy vrátí lidé v hojném počtu, zvířata tu žijí. Časopis Current Biology loni na podzim zveřejnil výsledky dlouhodobého výzkumu mezinárodního vědeckého týmu, který došel ke zjištění, že populaci losů, jelenů nebo divokých prasat se v lesích kolem Černobylu vede stejně jako v chráněných rezervacích bez zamoření. „Tím neříkáme, že jaderné havárie nejsou špatné, samozřejmě že jsou. Náš výzkum však ukazuje, že každodenní lidská činnost a fungování naší civilizace poškozují životní prostředí ještě více,“ zdůraznil jeden z autorů studie, profesor Jim Smith z University of Portsmouth. 

„Někdy se mluví o tom, že se po Černobylu do uprázdněné krajiny vrátila vzácná zvířata. Mám trochu pochybnosti o tomhle argumentu. Určitě má smysl vyčlenit některá místa divoké přírodě. Ale měli bychom to dělat cílevědomě, promyšleně a na místech, kde nežijí lidé. Nikoli jako náhodnou konsekvenci nějaké tragédie,“ přidal svůj pohled k této problematice Vojtěch Kotecký, ekolog a analytik centra Glopolis. 

Místo po výbuchu zasažené radioaktivitou v první vlně tento okamžik dlouho připomínalo na první pohled. Ozářené stromy zde ve velkém množství odumřely a zbarvily se do ruda, proto se lokalitě o rozloze 10 kilometrů čtverečních přezdívá Rudý či Ryšavý les. Velkou část tohoto porostu proto technici vybagrovali a zakopali do jam v zemi. I když zde radioaktivita během třiceti let výrazně klesla, stále jde o jedno z nejvíce kontaminovaných míst na světě.

I zde se k překvapení vědců relativně daří několika druhům zvířat. Odchytili zde například několik místních myší a dalších zvířat a zjistili u nich vysokou úroveň radiace v kostech či svalech, ale z fyzického hlediska byla zvířata normální.

Odumřelé borovice po silném zásahu radioaktivity
Zdroj: YouTube

Co se týče důsledků černobylské tragédie na rozvoj jaderné energetiky, zmiňuje se Vojtěch Kotecký, že v některých zemích ukončila nebo přibrzdila rozmach jádra, na druhou stranu by však její význam v tomto směru nepřeceňoval. „Hlavní překážkou pro nové atomové reaktory už několik desítek let – před Černobylem i po něm – byly a jsou vysoké náklady. Proto v některých zemích růst jaderné energetiky prakticky skončil už dávno před havárií, z ekonomických důvodů. A nemyslím si, že Černobyl ještě dnes nějak podstatně ovlivňuje rozhodování v energetice,“ dodal Kotecký.

Podle Dany Drábové, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, přispěl Černobyl k bezpečnosti jaderných elektráren obrovským způsobem. „Černobyl byl velkým šokem, který nastartoval velké úsilí o takzvané setrvalé zvyšování bezpečnosti a setrvalé přezkoumávání bezpečnosti těch provozovaných reaktorů. Jsem přesvědčena, že to, že 25 let po černobylské havárii (do událostí ve Fukušimě) neměly jaderné elektrárny na celém světě žádnou vážnější příhodu, že za to 'vděčíme' i Černobylu,“ poznamenala Drábová v debatě na stanici Český rozhlas plus. 

Černobyl coby symbol nekompetentnosti sovětského režimu

Černobylská havárie zastihla sovětský režim v momentě, kdy dva měsíce předtím ohlásil na 27. sjezdu KSSS jeho nový generální tajemník Michail Gorbačov (v této funkci od března 1985) známou politiku „perestrojky“ (přestavby) a „glásnosti“ (otevřenosti). V tomto ohledu byl Černobyl prvním velkým testem hlásaných principů „glásnosti“, tedy zejména proklamované snahy komunistického vedení začít veřejnost ve zvýšené míře informovat o dosud zamlčovaných tématech.

Speciál: Třicet let od černobylské tragédie (zdroj: ČT24)

Jenže v případě Černobylu se to rozhodně nepovedlo. Michail Gorbačov předstoupil před národ v televizním projevu až po osmnácti dnech od vypuknutí tragédie. „Byli jsme konfrontováni s hroznou silou, kterou se stane jaderná energie, vymkne-li se zpod kontroly,“ přiznal Gorbačov.

„První reakcí byla snaha vše utajit nebo alespoň bagatelizovat – 1. května 1986, pět dní po katastrofě, kdy už se přesně vědělo, co a jak se odehrálo, se z důvodů víceméně propagandistických jela etapa tehdy slavného cyklistického Závodu míru. Co si o věci mysleli oficiálně neinformovaní, ale přesto se leccos dověděvší Kyjevané, ukazovala městská nádraží, kde zavládla zoufalá tlačenice diktovaná snahou za každou cenu a jakýmkoli směrem ukrajinskou metropoli opustit (Černobyl je od Kyjeva vzdušnou čarou vzdálen kolem 100 kilometrů),“ popsal chování někdejších elit a občanů SSSR komentátor Českého rozhlasu plus Libor Dvořák

Navzdory tomu, že sovětské orgány na poli (ne)komunikace s lidem ohledně Černobylu nevystoupily ze svého stínu, ledy se poté přece jen pohnuly. „Především novináři, publicisté a liberálně smýšlející inteligence si uvědomili, že v oblasti 'veřejné informovanosti' se vlastně zatím nic nezměnilo. Zabušili tedy do tamtamů a začali odhalovat nejen pozadí podobných technogenních havárií, ale i ledví zrůdných procesů totalitního režimu počínaje rokem 1917 – hladomor, gulag, často zbytečná jatka druhé světové války, stalinismus vůbec, po něm už v dobách Brežněvových stejně zbytečně krutý boj proti hrstce disidentů – a takto bychom mohli pokračovat skoro donekonečna,“ vyjmenoval Libor Dvořák.

  • Černobylská jaderná elektrárna je bývalá jaderná elektrárna nacházející se na severu Ukrajiny, která v dobách existence Sovětského svazu nesla název Černobylská jaderná elektrárna V. I. Lenina.
  • Elektrárnu tvořily celkem čtyři reaktory typu RBMK-1000, každý o výkonu 1000 MW. Pro pracovníky elektrárny bylo v její blízkosti vybudováno město Pripjať. Stavba elektrárny započala v roce 1970 a první blok elektrárny byl spuštěn v roce 1977.
  • Další dva reaktory měly být vybudovány v následujících letech, havárie z 26. dubna 1986 ale plány přerušila.
  • Po výbuchu a požáru ve čtvrtém reaktoru došlo k silnému zamoření okolí radioaktivitou, radioaktivní mrak se dostal i do dalších evropských zemí. Kolem trosek čtvrtého bloku byl následně postaven betonový sarkofág.
  • Od jaderné nehody postihl elektrárnu v Černobylu ještě požár, a to v roce 1991. K definitivnímu uzavření prvního reaktoru došlo v roce 1996, druhého v roce 1999 a třetí reaktor byl uzavřen v roce 2000.
  • Černobylská elektrárna byla po Leningradu a Kursku třetí jadernou elektrárnou typu RBMK v Sovětském svazu a první jadernou elektrárnou postavenou na ukrajinském území. Za design a spolehlivost turbín získala elektrárna v roce 1979 Státní cenu Ukrajiny.
Černobylská elektrárna
Zdroj: ČT24 / Wikipedia.org / Google Earth / Cernobyl.euweb.cz