Ve věku 84 let zemřel slavný italský filozof a spisovatel Umberto Eco. Jeden z nejvýznamnějších představitelů postmoderny 60. let se proslavil mimo jiné romány Jméno růže, Foucaultovo kyvadlo nebo Pražský hřbitov. „Filozof jazyka“ zemřel v pátek večer po dlouhém boji s rakovinou.
Zemřel italský „dar z nebes“ Umberto Eco
Byl příkladem pozoruhodného evropského intelektuála, spojovala se v něm jedinečná inteligence s neúnavnou schopností předjímat budoucnost. Je to velká ztráta pro kulturu, která bude postrádat jeho psaní, jeho hlas, jasné a živé myšlení, jeho lidskost.
Myslím si, že čtenáři vidí ty kořeny, uvědomují si, že vše, co existovalo tehdy - od bank a inflační spirály po pálení knihoven - existuje i dnes.
Eco vystudoval středověkou filozofii a literaturu, zkusil si práci v televizi, nakladatelství, publikoval sloupky pro avantgardní časopisy. V roce 1971 se stal prvním profesorem sémiotiky a v roce 1980 vydal svůj první román Jméno růže, který se stal bestsellerem a katapultoval jej mezi nejznámější spisovatele na světě. Román, v němž skloubil sémiotiku, analýzu bible, medievalistiku a detektivku, je považován za předchůdce mysteriózního thrilleru. Knihy se prodalo na 11 milionů výtisků a autor za ni sklidil řadu cen. Byl podle ní také natočen slavný film se Seanem Connerym v hlavní roli mnicha Viléma.
Režisér Jean-Jacques Annaud, který se pod filmové Jméno růže podepsal, označil Eca za svého „nejbližšího přítele“. „Umberto byl člověk, jehož jsem velmi obdivoval a s nímž jsem sdílel radost ze života. Byl to neobyčejně vzdělaný muž milující veselý život. Bavil se vším, byl plný radosti. Byl směsicí vědce a člověka, který se uměl smát a dobře jíst. Měl mimořádnou paměť, všechno si pamatoval. Přečetl si stránku a pak vám ji bez chyby přeříkal. Byl také politicky angažovaný, hrozně naštvaný na (bývalého italského premiéra) Silvia Berlusconiho,“ řekl Annaud v rozhovoru s rozhlasovou stanicí France Info.
Umberto Eco na madridské prezentaci románu Pražský hřbitov
Osud spisovatele, který se narodil 5. ledna 1932 v italské Alessandrii, možná předurčily povídačky o původu rodinného příjmení Eco. V kruhu příbuzných se tradovalo, že příjmení dostal Umbertův děd jako nalezenec od italských úřadů a že se ve skutečnosti jedná o akronym latinského ex caelis oblatus čili dar z nebes.
Význam vzniká vzájemným střetem textu a čtenáře
Ecovu životní dráhu zásadně ovlivnilo studium středověké filozofie a literatury na Turínské univerzitě. To zakončil v roce 1954 prací o Tomáši Akvinském, která v rozšířené podobě pod názvem Estetika Tomáše Akvinského o dva roky později vyšla jako jeho první publikace. Jeho druhá kniha, Umění a krása ve středověké estetice, jej zařadila mezi nejvýznamnější teoretiky středověku.
Umberto Eco
V roce 1962 vydal literární manifest postmoderny, esej Otevřené dílo, v němž vyšel z předpokladu, že význam není v samotném textu ani v samotném čtenáři, ale pouze a jedině v jejich vzájemném střetnutí.
V rozhovoru s britským deníkem The Guardian prohlásil: „Nevím, co čtenář očekává. Myslím si, že (královna romantiky) Barbara Cartlandová píše to, co čtenář očekává. Já se domnívám, že by autor měl psát to, co čtenář nečeká. Nejde o to se ptát, co potřebují, ale změnit je… vytvořit takového čtenáře, kterého pro svůj příběh chcete.“
O psaní románů tvrdil, že je to pro něj jen zaměstnání na částečný úvazek. „Jsem filozof; romány píšu pouze o víkendech,“ citoval Eca deník The Guardian.
Kromě Jména růže se mezinárodními bestsellery staly i další Ecovy romány Foucaultovo kyvadlo, Ostrov včerejšího dne, Baudolino, Tajemný plamen královny Loany a Pražský hřbitov.
GALERIE
Umberto Eco
Loni Eco vydal svou poslední knihu Nulté číslo. Její příběh se odehrává v roce 1992 - roce bouřlivého společenského dění v Itálii, na němž chtěl autor vylíčit hlavně svět psané žurnalistiky. „Od doby, kdy se objevila televize, noviny píší o tom, co v televizi říkali předešlý večer,“ popisuje Eco krizi současné psané žurnalistiky. Lidé proto podle něj od novin očekávají něco jiného - komentáře či analýzy. Takový obsah ale vyžaduje nejen víc prostoru, ale i peníze. A když nejsou, tak se noviny mění v bulvár, vysvětlil Eco.
Odjakživa měl rád příběhy a už v dospívání psal romány a komiksy. „Byl jsem perfekcionista a chtěl jsem, aby vypadaly, jako by byly tištěné. Psal jsem je proto tiskacími písmeny, dělal úvodní strany, obsah, ilustrace. Bylo to tak vysilující, že jsem nic nedokončil. Tehdy jsem byl velký spisovatel nedokončených mistrovských děl,“ řekl v rozhovoru v roce 1988.
Loni v prosinci se Eco rozešel s vydavatelstvím Bompiani, když je koupil Berlusconiho vydavatelský dům Mondadori. Levicově orientovaný Eco podle italského tisku odmítal představu, že by jeho dílo mohl vydávat Berlusconi.
V září 2015 poskytl Umberto Eco rozhovor České televizi. O krizi žurnalistiky i korupčních skandálech Itálie 90. let hovořil slavný spisovatel v pořadu Interview ČT24.