Udělení Nobelovy ceny za mír americkému prezidentovi Baracku Obamovi v roce 2009 se minulo účinkem a nenaplnilo naděje norského Nobelova výboru. Ve své vzpomínkové knize Fredens sekretär (Tajemník míru) to uvádí někdejší šéf norského výboru Geir Lundestad. Připouští, že před udělením ceny měl velké pochyby, nikdy však svého rozhodnutí nelitoval, jak psala norská média.
Prestižní mírová cena pro Obamu nesplnila naděje Nobelova výboru
„I mnozí Obamovi příznivci se domnívali, že cena byla chybou,“ píše Lundestad s tím, že řada Američanů považovala ocenění za způsob, jak přimět Obamu hájit spíše mezinárodní mírové hodnoty než americké zájmy. Obama dostal cenu devět měsíců po svém nástupu do funkce, mnoho lidí tak považovalo její udělení prvnímu černošskému prezidentovi na počátku jeho působení v Bílém domě jako sporné.
Lundestadova kniha Fredens sekretär
Podle Lundestada výbor nedosáhl cílů, které Obamovým oceněním sledoval, a i sám Obama jen zřídka získání ceny zmiňuje. Pětičlenný Nobelův výbor se nicméně v roce 2009 shodl na jeho vyznamenání jednomyslně, když ho ocenil za jeho vizi světa bez jaderných zbraní.
Za čtvrt století Nobelův výbor zjevnou chybu neudělal
Lundestad píše, že za uplynulých 25 let výbor neudělal žádnou očividnou chybu, ačkoli dva či tři výběry jsou diskutabilní. Příkladem je podle něj nyní již zesnulá keňská zakladatelka ekologického Hnutí zeleného pásu Wangari Maathaiová, která je v Keni známá jako Matka stromů. Maathaiová byla první, kdo získal cenu za ochranu životního prostředí. Ocenění obdržela v roce 2004 za kampaň vysadit v Africe miliony stromů.
V roce 1997 měl být podle Lundestada mezi laureáty možná i někdejší kanadský ministr zahraničí Lloyd Axworthy. Výbor tehdy za takzvanou ottawskou konvenci o zákazu protipěchotních min vybral organizaci Mezinárodní kampaň za zákaz nášlapných min (ICBL) a její koordinátorku Jody Williamsovou. Kanada ale celý proces iniciovala.
Na počátku milénia výbor také uvažoval o možnosti vyznamenat některé rockové hvězdy, které se angažují v mírových a humanitárních kampaních. Nakonec ale došel k závěru, že slavným hudebníkům více sedí ceny Grammy než Nobelova cena za mír. V knize Lundestad rovněž uvádí, že výbor v minulosti zvažoval ocenit i někdejšího disidenta a pozdějšího československého a českého prezidenta Václava Havla nebo dlouholetého německého kancléře sjednotitele Helmuta Kohla.
Nobelovku pro Obamu hájil i Jagland
Thorbjörn Jagland v rozhovoru pro ČT
Bývalý norský premiér Thorbjörn Jagland, který zasedá v norském výboru pro udělování Nobelovy ceny za mír, v červnu v rozhovoru pro ČT rovněž uvedl, že Havel by si jako mimořádná osobnost Nobelovu cenu za mír zasloužil a je škoda, že ji nedostal. Nicméně trvá na tom, že výbor nerozhodl špatně a že není chyba, že cenu místo Havla dostal někdo jiný.
Také Jagland je nadále přesvědčen o tom, že dát Nobelovu cenu za mír Obamovi bylo správné rozhodnutí. Zdůvodňuje to tím, že před Obamovým příchodem převládal názor, že by se měly zahájit nálety na Írán, což by znamenalo katastrofu pro všechny. Právě díky americkému prezidentovi se s Íránem jednalo o jaderných zbraních, což je podle výboru jediná cesta, jak Teheránu zabránit v jejich získání. „Než přišel Obama, byly po celém světě konfrontace, po celém světě všichni chtěli jít do války, ale on to aspoň na chvilku dokázal zastavit," tvrdí Jagland.