„Je možné, že máte geny, které měl váš předek před sto miliony lety,“ říká Richard Dawkins, autor teorie memů či sobeckého genu. Jeho reinterpretace Darwinovy evoluční teorie nejenže pozměnila vědecké paradigma, ale zajistila mu i pozici váženého intelektuála světového renomé. Využívá ji k popularizaci vědy a boji proti náboženství. Víra v Boha je podle něj virus. Proto si vysloužil přezdívky „Militantní ateista“ či „Darwinův rotvajler“.
Od společného prvopočátku všeho života až po současnou rozmanitost a různorodost se jeho vývoj řídí dědičností, bojem o přežití a přirozeným výběrem. Principy evoluce popsal jako první Charles Darwin ve spisu O původu druhů z roku 1859. Za 150 let ji vědci několikrát upřesnili. „Charles Darwin byl extrémně předvídavý, byl sto let před svou dobou. Téměř všechno napsal správně, až na genetiku. V Darwinových dobách se genetika považovala za jakési smíchávání dědičné informace otcovské a mateřské tekutiny. Kdyby tomu tak bylo, každá generace by byla úplně stejná jako předchozí. Všichni by byli různé uniformní odstíny šedi svých rodičů. To se neděje,“ popisuje Richard Dawkins limity Darwinových úvah.
Řešení měl přitom otec evoluční teorie již k dispozici díky práci Gregora Johanna Mendela, objevitele dědičnosti, na které tento hynčický rodák pracoval v klášteře v Brně. „Mendel měl skvělé experimenty s hráškem. Ukázal, že genetika je, moderně řečeno, digitální. Geny jsou specifické a nemíchají se. Každý jednotlivý gen je buďto od matky, nebo od otce, a přišel od jednoho z prarodičů,“ vysvětluje Dawkins. Sám v roce 1976 představil smělou tezi, která je dnes chápána jako standardní interpretace evoluce. Kompetice neprobíhá mezi jednotlivými druhy ani individui, ale na úrovni genů.
Geny - nesmrtelní sobci, proti kterým lze rebelovat
Každý člověk je dočasným nositelem genů, polovinu z nich předá svým potomkům. „Organismy, kterým jde předávání genů dobře, jsou organismy úspěšné. Geny jsou úspěšné, pokud tyto organismy a jejich těla vytváří.“ Celá evoluce od společného prazákladu života přes dinosaury až po možné budoucí vyšší formy života spočívá v jediném, ve výskytu genů v populaci. „Ty geny, které jsou dobré ve vytváření těl, která jsou ve všech ohledech odolnější, jsou v populaci četnější. Všechny druhy dělají totéž, předávají geny. I když každý jiným způsobem,“ vysvětluje britský vědec. Biologicky vzato jsme jen nástroji svých genů.
Lidé však mají výsadní postavení. „Zvířata jsou zcela oddána přežití a reprodukci. My jsme ale vyvinuli společnost, jazyky, vědu, technologie, umění, vzdělávací systémy. To jsou všechno prostředky, jak můžeme rebelovat proti sobeckému genu. Máme například antikoncepci. Sexuální chování nemusí vést k početí dětí, můžeme si vybrat,“ říká. Proto se můžeme emancipovat a svůj život, na rozdíl od našich předků, zasvětit i jiným věcem než posluhování genům.
Bůh je blud a náboženství virus
Richard Dawkins ten svůj, kromě impozantní vědecké kariéry, věnoval především popularizaci vědy, ostatně na Oxfordu působil jako profesor pro veřejné porozumění vědě. Také ale intenzivnímu boji proti náboženství. Sám o sobě rád prohlašuje, že je militantním ateistou. „To, že lidi v něco věří a činí je to šťastnými, ještě neznamená, že je to pravda. Ta nezávisí na tradici, moci, svatých knihách nebo na soukromém zjevení,“ soudí. „Myšlenka, že existuje božský diktátor, který vám říká, jaký by měl být smysl života nebo že byste mu měli sloužit, je strašná,“ odsuzuje Dawkins nekompromisně víru. Má proto mnoho zastánců, ale i odpůrců na život a na smrt. Jim navzdory vyzývá, aby si každý určil smysl života sám a nesvěřoval jej do náruče „neexistujících mýtů“.
Richard Dawkins:
„Jsem proti náboženství, protože nás učí být spokojeni s nerozuměním světu.“
Nejvíce pak varuje před fanatismem a tmářstvím. „Kdybych hovořil o čtyřletém existencialistovi, logickém pozitivistovi nebo trockistovi, asi byste si mysleli, že jsem šílenec. To se děje v náboženství. Všichni přijímáme frázi typu 'katolické dítě ',“ rozčiluje se. Indoktrinace dětí podle Dawkinse připomíná ovládnutí mysli parazitem. I proto o náboženství tvrdí, že se jedná o jakýsi druh memetického viru.
„Když má myšlenka sílu šířit se v populaci, jako třeba chytlavá melodie, tak je to něco jako virus. V dnešní době v souvislosti s internetem často hovoříme o virálních myšlenkách,“ vysvětluje keňský rodák. Gen totiž není jediná myslitelná jednotka přirozeného výběru. Slovem mem Dawkins míní jakousi jeho obdobu, základní jednotku kulturní dědičnosti, kterým se řídí kulturní evoluce. Memy se šíří kopírováním. Některé jsou jednoduché, jako například lidová píseň, jiné komplexnější, kupříkladu politické přesvědčení nebo právě náboženství.
