Hannover/Cambridge - Mláďata šimpanzů či goril dostávají při lechtání podobné záchvaty smíchu jako malé děti. Smích tak není typickým projevem jen u lidí. Zjistil to německo-americký vědecký tým, který ve své studii srovnával projevy primátů a dětí. "Překvapilo nás, že lechtání vyvolává u goril a orangutanů hlasité projevy," řekla iniciátorka studie Elke Zimmermannová z hannoverské vysoké školy veterinární.
Vědci prokázali, že mláďata opic se smějí podobně jako děti
Zooložka přes deset let sbírá nahrávky projevů lidoopů. Celkem badatelé získali 800 zvukových záznamů a videonahrávek primátů. Chovatelé v zoologických zahradách lechtali zvířata na dlaních, chodidlech, na šíji či v podpaží. Vše se zaznamenalo. „Nebyly to žádné umělé situace,“ zdůraznila Zimmermannová. Lechtání totiž patří při hře k přirozený projevům i u opic. Odborníci pak materiál porovnali s projevy tří dětí, které šimrali jejich rodiče.
Gorily se smějí neslyšně, šimpanzí smích je typicky lidský
Biologové analyzovali 11 různých znaků a odhalili překvapivé souvislosti. Těsnost příbuzenského vztahu mezi orangutanem, gorilou, šimpanzem, bonobem a člověkem, která je doložena molekulárně a geneticky, potvrzuje i podoba smíchu. Čím blíž je opičí druh druhu homo sapiens, tím podobnější je jeho smích smíchu lidskému. Zatímco orangutani a gorily se chichotají téměř neslyšně a funí a vrní, u šimpanzů a bonobů má smích občas až typicky lidskou melodii.
Spoluautorka studie Marina Davilová Rossová míní, že se lidský smích musel vyvíjet postupně. Už ve své doktorské práci poukazovala na to, že i orangutani úsměv oplácejí úsměvem. Mnohé studie dokládají, že primáti mají dokonce schopnost vcítit se do druhého a uvědomit si sami sebe, což bylo v minulosti považováno jen za typicky lidské.
Opice smíchem nemanipulují s ostatními, tvrdí vědci
Vědci v odborném časopise Current Biology nyní uvedli, že smích se dá vysledovat do doby před deseti až 16 miliony let k poslednímu společnému předkovi lidí a lidoopů. „Díky nejnovějším studiím o primátech získáváme poznatky o tom, co lidi a opice odlišuje, ale také o tom, kolik z opic toho v nás je,“ řekla Zimmermannová.
Z jejích výzkumů ale nevyplývá, že by opice smích používaly jako společenský nástroj, s jehož pomocí by mohly vědomě manipulovat s ostatními. „Podle našich dosavadních poznatků je smích u lidoopů skutečný, pravděpodobně jim chybí nervové předpoklady k jeho předstírání,“ dodala vědkyně.