Berlín – Východoněmecký komunistický režim si systematicky přivydělával prodejem vězňů na Západ. Takových obchodů mezi východním a západním Německem se odehrálo 34 tisíc a Bonn za politické vězně dohromady zaplatil přes tři a půl miliardy marek. Východoněmecká policie se sice prodeji nepřátel státu bránila, přednost ale dostala prázdná státní kasa. Z původně ojedinělých transakcí se stal propracovaný byznys. V sedmdesátých letech už přes hranice putovaly celé autobusy vězňů, zatímco opačným směrem mířily kromě peněz ropa, diamanty nebo máslo. Jedním z prodaných vězňů byla i Renate Werwigková-Schneiderová, s níž hovořil berlínský zpravodaj ČT Martin Jonáš.
Na prodeji vězňů na Západ vydělala NDR 3,5 miliardy marek
Schneiderová dnes pracuje jako lékařka, před 45 lety ale obývala východoněmecké vězení se 400 vražedkyněmi. Žena, odsouzená za rozvracení socialistického režimu, se na svobodu dostala díky touze NDR po penězích. Prodali ji za 100 tisíc marek a jednoho špiona.
Schneiderová se pokusila utéct na Západ krátce po stavbě Berlínské zdi tunelem pod hranicí. Padla do rukou východoněmecké tajné policie Stasi. Následovaly tvrdé výslechy a vězení. Jednoho dne ji ale vězeňské auto zavezlo k černému mercedesu na hraničním přechodu, kde na ni čekali západoněmečtí agenti. „Musela jsem před nimi pochodovat – chtěli mě identifikovat, aby si byli jistí, za koho dávají tolik peněz,“ vzpomíná Werwigková-Schneiderová. Podle historiků měl každý vězeň jinou cenu – například podle kvalifikace.
Od smrti nejznámější oběti Berlínské zdi, osmnáctiletého zedníka Petera Fechtera, uplynulo 50 let. Postřelili jej východoněmečtí pohraničníci, když se s kamarádem pokoušel dostat na Západ. Přes opakované upozornění západoněmeckých a amerických stráží ho komunističtí vojáci nechali vykrvácet.
Peníze vězňům vykoupily svobodu, ale rozhodně ne pohodlí. Po prvních dnech ve stísněných prostorách uprchlického tábora je čekal začátek nového života v západním Německu – bez peněz, bez přátel a často beze zbytku rodiny. Schneiderové se nový start vydařil a dodnes má vlastní lékařskou praxi. Rodiče ale viděla až 12 let po svém vykoupení z NDR.
Reportáž Martina Jonáše (zdroj: ČT24)