Washington – Mladí Latinoameričané měli potají zařídit politické změny na komunistické Kubě. Na nebezpečnou misi je zřejmě posílala již za prezidenta Baracka Obamy americká vládní Agentura pro mezinárodní rozvoj (USAID). Píše o tom agentura AP. Mladí lidé se prý vydávali za turisty či aktivisty. Mezitím vyšlo najevo, že zdravotní stav Američana Alana Grosse vězněného na Kubě se značně zhoršil. Podle jeho advokáta není pětašedesátiletý muž déle schopen psychicky snášet život za mřížemi. Gross prý již řekl sbohem své nejbližší rodině a nepočítá s tím, že by se s nimi ještě shledal.
Mladí Latinoameričané měli na Kubě vyvolat politické změny
Mladí lidé z Venezuely, Kostariky a Peru na tajné kubánské misi. Cílem projektu bylo údajně přesvědčit místní obyvatele, zejména studenty, aby se stali protivládními politickými aktivisty. Programu se podle AP účastnila asi desítka osob. Za svou práci dostávali necelých 5,5 dolarů (asi 100 korun) na hodinu.
Tajný program byl v říjnu 2009, tedy v době, kdy nová administrativa prezidenta Obamy mluvila o „novém začátku“ vztahů s Kubou, a to po desetiletích nedůvěry mezi oběma státy. Podle Fox News nové informace vyvolávají otázky, co se týká koherentnosti americké politiky vůči Kubě.
Účast na programu přitom pro mladé lidi představovala značné riziko. Spolupráce na zahraničních projektech zaměřených na budování demokracie je na Kubě nelegální.
GALERIE
zdroj: AP
Jak to fungovalo? Šifrované e-maily a nahlásit se každé dva dny
Aby se vyhnuli kubánským orgánům, cestující si do svých notebooků nainstalovali nevinně vypadající obsah, aby zamaskovali citlivé informace. Na skrytí souborů používali také zašifrované paměťové karty a posílali si zašifrované e-maily.
Fernando Murillo, jeden z vyslaných Latinoameričanů, uvedl, že se musel hlásit každých 48 hodin, a prozradil, jak fungoval systém kódování. Věta „Bolí mě hlava“ znamenala, že ho kubánské úřady sledují a mise by tak měla být zastavena. Odpověď „tvoje sestra je nemocná“ pak chápal jako pokyn k ukončení pobytu na Kubě.
Jednou ze „zástěrek“ mise mělo být i pořádání semináře o prevenci HIV. Podle vyjádření USAID měla tato akce dva cíle, „umožnit podporu kubánské občanské společnosti a zároveň vyjít vstříc přání Kubánců dozvědět se o prevenci HIV“.
Výsledky neznámé
Není přitom jasné, zda se USAID podařilo záměr splnit. Agentura AP kontaktovala Kubánce, kteří byli v rámci programu osloveni, a ti byli prý velmi překvapeni, že jejich zahraniční přátelé jednali z popudu americké vlády.
USAID údajně na Kubě také tajně iniciovala vytvoření komunikační sítě podobající se Twitteru. Tato síť měla sloužit k podrývání autority kubánské komunistické vlády, vyplývá z dokumentů, které získala agentura AP. Projekt byl údajně zahájen v roce 2010, fungoval více než dva roky a přitáhl minimálně 40 tisíc kubánských přispěvatelů. Jeho cílem bylo vybudováním jednoduché sociální sítě obejít přísnou kontrolu, kterou nad internetem uplatňuje kubánská vláda.
Uživatelé sítě nicméně netušili, že za projektem nazývaným ZunZuneo stojí americká Agentura pro mezinárodní rozvoj, která je napojena na americké ministerstvo zahraničí.
Příběh vězněného Američana Grosse
Američan Alan Gross je v kubánském vězení od prosince 2009. Odpykává si 15letý trest. Na žádost americké vlády pomáhal zavádět internet tamní židovské komunitě (více zde). Ta díky němu obcházela restrikce. Poslední roky tráví v neustále osvětlené cele. Dostane se z ní na pouhou hodinu denně.
Gross se prakticky celý život věnoval mezinárodní rozvojové pomoci. Kdysi působil i v Praze. Američané tvrdí, že vyvíjejí veškeré úsilí, aby Grossovi pomohli. Ministr zahraničí John Kerry se nedávno setkal s rodinou vězněného muže. Grossova rodina je ale z dosavadního úsilí americké vlády rozpačitá. Žádný výsledek zatím nepřinesl ani dopis, který Gross napsal prezidentovi Baracku Obamovi. „Spojené státy se musí Alanovi omluvit. Musí udělat všechno, co je možné. Prezident se musí ozvat a zapojit se do toho,“ prohlásila Judy Grossová, manželka vězněného Američana.
Podle právníka Grossovy rodiny Scotta Gilberta má muž paradoxně smůlu v tom, že nebyl agentem CIA. Jako humanitárnímu pracovníkovi mu totiž administrativa přikládá menší pozornost, a to i přesto, že ho tam sama poslala s tím, aby dělal věci, které se režimu nebudou líbit. „Nemám jakoukoliv pochybnost, že pokud by Alan Gross byl špion, vrátil by se domů během prvního roku. Říkám to na základě zkušeností, které USA s těmito situacemi mají,“ podotkl právník.