Kultura musí být svobodná a dostupná široké veřejnosti. Stát má mít v kultuře minimální úlohu, jeho hlavní role je v nastavení jednoduchých, srozumitelných a spravedlivých kritérií pro zachování kulturního dědictví a rovněž pro podporu tzv. živé kultury. O rozdělování finančních prostředků (grantů) z veřejných zdrojů by neměli rozhodovat úředníci, ale nezávislé komise složené z uznávaných odborníků a tvůrců. Stát by neměl zasahovat do výsledků výběrových řízení v kulturních institucích, pokud proběhla v souladu se zákonem.
Všichni bychom měli cítit odpovědnost za naše kulturní dědictví, které se přenáší z generace na generaci a je základem naší budoucnosti. Vztah a odpovědnost ke kultuře a národnímu dědictví se získává zejména výchovou a vzděláním. Proto by stát měl podporovat tradiční kulturní spolky a instituce, ale také chránit nezávislá veřejnoprávní média.
