Nejdražší byla asi klika, říká majitel hliněného domku

Inspirací pro stavbu byla lidová architektura jižní Moravy a současně Muroňova láska k hlíně a ke keramice. „V Žarošicích i v okolí jsem viděl spoustu stoletých hliněných domů, které se rozpadají, a vím o dalších, které jsou srovnány se zemí. Přišlo mi to jako škoda, hlína má jako stavební materiál výborné vlastnosti,“ popisuje Roman Muroň začátek svojí cesty, na jejímž konci je hliněná chatka. Před více než deseti lety začalo jeho plánování, shánění a vyrábění nástrojů, ze kterých by mohl stavení postavit.

Rady, jak dům postavit, získával od pamětníků a ze starých knih. O spoustě věcí se nikde nepsalo, a tak na ně zkoušel přijít metodou pokus-omyl. „Řešil jsem, v čem hliněné cihly vytvořit a pak usušit. Když jsem v depozitáři muzea objevil stařičké dubové formy na cihly, vyrobil jsem si jejich přesné repliky,“ usmívá se nad peripetiemi. Od starých dědečků z vesnice potom u piva vyzvídal, jak se takzvané vepřovice nebo také kotovice v Žarošicích, kde bývala cihlárna, tlačily. Získal dlouhými léty prověřené zkušenosti o tom, jak dlouho cihla tvrdne, než se z ní dá stavět, nebo proč je dobré formu vysypat otruby.

Hlínu, ze které chatku postavil, získal ze starých zbouraných domů nebo z novostaveb, kde kvůli základům ve velkém hlínu bagrovali a byli rádi, že se jí zadarmo zbavili.

„Trámy na strop stejně jako panty do okenic jsem získal darem. Známým ležely zbytečně na půdě, a tak mi je darovali. Ve své podstatě byla asi nejdražší klika,“ směje se Muroň. A dodává, že čas, který nad unikátním staronovým domkem strávil, raději nepočítá.

Muroň: Využívám, co mi příroda nabízí, ale nepoškozuji ji ani já a ani to, co po mně jednou zůstane

Měl chuť bydlet tak, aby ani za sto let jeho domek nezatěžoval životní prostředí. „Je celý z přírody, a až doslouží, tak se snadno vrátí do země. Vadí mi představa, že by po mně měly zůstat nevzhledné skládky, betonové kvádry, které se nikdy v přírodě nerozloží,“ vysvětluje vážně. K alternativnímu materiálu, jakým je hlína, se dostal snadno. Dlouhá léta se totiž věnuje výrobě keramiky, několikrát měl výstavy. Po osmi letech tvrdé práce se mu přání o hliněném domku splnilo.

V domku není elektřina, plynový kotel ani tekoucí voda. „Pro vodu si chodím do nedaleké studánky nebo si ji prostě přinesu. Pro dříví chodím do lesa, popadaného klestí je tam pořád dost,“ říká a jedním dechem dodává, že všechny moderní ulehčovače života dělají z člověka lenocha. „Kolikrát se mi nechce jít kilometr ke studánce pro vodu, ale musím, protože jiná voda není,“ povzdechne si s úsměvem. Domek je daleko od civilizace a pro Romana Muroně znamená útočiště, kde může rozmýšlet a zklidnit se.

Je to tady maličké, ale nevadí mi, že se mi sem nevešla myčka ani televize, vysvětluje se smíchem v očích

V jediné místnosti tráví Roman Muroň už třetí zimu. Do pokoje o ploše 12 m2 se vešlo všechno potřebné. „Mám tu kamna, která pokoj vytápí, s místem na uložení dřeva, válendu, posezení a pár kousků nádobí. Nevešla se mi sem jen myčka a televize,“ vysvětluje se smíchem v očích. Večery tráví ve světle petrolejky, brnká si na kytaru a popíjí dobré pití.

Chybí mu jediné - někdo, s kým by život v domku sdílel. „Umím si představit, že tady nebudu pořád sám. Snad se najde žena, která tady se mnou bude chtít bydlet,“ uzavírá rozhovor o budoucnosti. Plán toho, kde další místnost přistaví, už má.

• V omítce je kromě hlíny také písek a otruby autor: ČT Brno, zdroj: ČT Brno http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/24/2347/234660.jpg
• Střecha domu je z usušeného rákosu autor: ČT Brno, zdroj: ČT Brno http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/24/2347/234662.jpg
• Pro dřevo si Roman Muroň chodí do lesa autor: ČT Brno, zdroj: ČT Brno http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/24/2347/234663.jpg
• Pokoj je zařízen účelně a útulně. Lednici nebo myčku zde ale nenajdete autor: ČT Brno, zdroj: ČT Brno http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/24/2347/234657.jpg