Smrtka, apoštolové, kohout a marnivec pořád lákají davy turistů

O chod stroje se v současné době stará pražský orlojník Petr Skála. Ten provedl štáb pořadu Z metropole přímo útrobami, kam se běžný turista nemá šanci dostat. Kamera ČT tak zdokumentovala jak hodinový stroj, tak i horní místnost s pohyblivými sochami apoštolů. Podle Petra Skály byl původní orloj řízen takzvaným lihýřem, což bylo vodorovné kyvadlo, bohužel ne moc přesné. „Od 19. století už je to řízeno naprosto přesně, chronometrem,“ uvedl orlojník Petr Skála.

Orloj se skládá z několika částí. Asi nejdůležitější je takzvaný jící nebo chodový stroj, který pohybuje celým astrolábem, potažmo ručkami po straně ciferníků. Další je stroj upozorňovací, který upozorňoval vyzváněním smrtky na to, že za chvilku přijde odbíjení celých hodin, Nedílnou součástí oroje je i stroj apoštolský anebo stroj bicí, který odbíjí počet hodin. Jeho rám je nejstarší - pochází ze 14. století. Bicí stroj byl původně umístěn ve věži radnice.

Podle Petra Skály hodinový stroj v minulosti neměl ručičky, neměl ciferníky, ale pouze odbíjel. „Když postavili orloj, použili ze stroje bicí část, tahali každou hodinu drátem a spouštěli bicí stroj nahoře. V 17. století, po třicetileté válce, bicí stroj snesli a připevnili ho sem,“ popsal v útrobách orloje jeho správce Petr Skála. 

Orloj od počátku provázely poruchy a několikrát měl namále. Na konci 18. století, když se radnice přestavovala, ho málem prodali do starého železa. V 19. století se ale dočkal kvalitní modernizace, kdy se srdcem orloje stal řídicí chronometr a celý mechanismus byl upraven. 

Nejničivější ale byly pro orloj poslední hodiny druhé světové války. Zasáhla ho střela, která mířila na muže s kulometem na lávce, jenž střílel na Němce. Hlavní škodu ale způsobil následný požár. Podle Petra Skály se oheň dostal z radnice do kaple a z kaple k sochám apoštolů, které shořely. Požáru podlehly také podlahy a poškozen byl i vlastní stroj. 

Stroj sice opravili, ale s výzdobou to bylo složitější. Podle Petra Skály totiž sochař a loutkář Vojtěch Sucharda tehdy odmítl udělat podle fotografií repliky. „Udělal své apoštoly, podle svého. Nejsou špatní - problém je spíš v tom, že on předělal ty barokní sochy, co jsou na orloji,“ řekl Petr Skála. Sochy původně znázorňovaly neřesti a ctnosti. Sucharda jim dal do ruky různé atributy - například dalekohled a knihu. „Udělal z nich zcela jiné - z jednoho udělal radničního úředníka - písaře,“ dodal Petr Skála.

Některé původní postavičky se ale zachovaly. Nejstarší je takzvaný klapáček, což byla smrtka, která klapala čelistmi. Byla později doplněna sochami Turků, kteří nahoře představují neřesti. Tím, že šlo o Turky, se prý původní autoři chtěli vyhnout nařčení, že by snad sochy mohly znázorňovat někoho konkrétního.

Nejzajímavější částí orloje je astronomický ciferník - astroláb, řízený hodinovým strojem. Díky třem ozubeným kolům na něm rotují Slunce, Měsíc a jednotlivá znamení zvěrokruhu. Z astronomického ciferníku se dají odečíst hned čtyři druhy času. Třeba prstenec s arabskými číslicemi ukazuje staročeský čas. Podle Milana Patky z Klubu za starou Prahu totiž naši předkové začínali den západem slunce. „Hvězdička ukazuje takzvaný hvězdný čas a poslední nejsložitější čas jsou takzvané planetní hodiny,“ uvedl Milan Patka. Díky nim měl orloj dřív funkci i v léčitelství.

Orloj sloužil i jako kalendář. V 19. století totiž Karel Jaromír Erben po vnějším obvodu kalendářní desky umístil takzvaný cisiojan. „Je to průpovídka, která má 12 slok a každá tato sloka má tolik slabik, kolik má měsíc dnů. Aby si lidé zapamatovali významné svátky v určitém měsíci,“ doplnil Milan Patka.

Jako každý stroj i orloj potřebuje pravidelnou údržbu. Mazat se musí hlavně třecí plochy a ložiska. Dřív tyto části potírali sádlem. Současný orlojník už ale používá olej a olejničku. Přesný chod orloje je podle dávné pověsti důležitý. Když totiž jde dobře, je české zemi dobře. „Když jde špatně, může být špatně a můžou přijít na českou zemi katastrofy,“ dodal Milan Patka z Klubu za starou Prahu.

Staroměstský orloj nebo také Pražský orloj jsou středověké astronomické hodiny, umístěné na jižní straně věže Staroměstské radnice v Praze. Již roku 1402 jsou zmiňovány hodiny na věži a roku 1410 zde byl hodinářem Mikulášem z Kadaně pravděpodobně ve spolupráci s astronomem Janem Šindelem postaven současný orloj. Kolem roku 1470 byla doplněna architektonická a sochařská výzdoba a roku 1490 orloj upravil hodinář mistr Hanuš. V druhé polovině 16. století upravil a zdokonalil Staroměstský orloj Jan Táborský z Klokotské Hory. Další opravy byly provedeny v průběhu 17. a 19. století. Při velké opravě v letech 1865 až 1866 byla také osazena nová kalendářní deska od Josefa Mánesa se symboly zvěrokruhu, měsíce a se znakem Starého Města pražského. 8. května 1945, na konci 2. světové války během Pražského povstání byl orloj značně poničen a jeho obnovení si vyžádalo celkovou rekonstrukci. 

Staroměstský orloj je patrně nejlépe zachovaný středověký orloj vůbec. Je jedním z nejznámějších turistických objektů Prahy a je součástí historického centra, které je zapsáno na seznamu kulturních památek UNESCO v ČR.