ČT24 připravila duely všech kandidátů do Senátu, kteří postoupili do druhého kola. Ve volebním obvodu číslo 26 Praha 2 se utkají Marek Hilšer (Marek Hilšer do Senátu) a Libor Michálek (nestr. za Piráty a hnutí Vize). V prvním kole zvítězil Hilšer s 44,45 procenta hlasů, Michálek získal 15,57 procenta hlasů.
Jaké jsou dvě priority, s nimiž vstupujete do finále volebního klání a s nimiž byste chtěli vstoupit do Senátu?
Marek Hilšer: Začal bych těmi krátkodobými. Chtěl bych zamezit tomu, aby došlo k omezení práva na informování o trestních řízeních politiků, což dneska leží v Poslanecké sněmovně. Dále bych se chtěl velice podrobně zabývat insolvenčním zákonem, který také leží ve sněmovně. Pak dlouhodobá priorita – chtěl bych iniciovat debatu o reformě českého základního školství.
Libor Michálek: Pro mě jsou priority v protikorupční oblasti, to znamená dotáhnout legislativní opatření, která se zatím podařilo přijmout na základě doporučení Rekonstrukce státu, rozšíření pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu na obce, státní a polostátní firmy. Potom jsou to věci, které se týkají ochrany spotřebitelů, hlavně v oblasti pojišťovnictví, kde je potřeba nějakým způsobem více regulovat marže pojistných zprostředkovatelů.
Z dlouhodobějšího hlediska bych chtěl znovu otevřít debatu o ústavě, tak jak jsem se o to pokoušel už v minulém roce, a sice nad článkem, který říká, že prezident není z výkonu své funkce odpovědný.
Jaké byly vaše náklady na kampaň, zmiňte prosím vašeho největšího sponzora.
Libor Michálek: Teď se to pohybuje zhruba okolo částky milion korun, předpokládám, že by to nemělo přesáhnout milion a sto tisíc. Tím, že mě podporuje Česká pirátská strana a hnutí VIZE, tak toto jsou zároveň ti největší sponzoři, kteří do kampaně dali 400 tisíc. Já jsem do toho dal ze svých prostředků 200 tisíc.
Marek Hilšer: Finanční náklady, když nepočítám bezúplatné plnění, jsou asi 490 tisíc korun. Největšími sponzory byli občané, já jsem měl hithitovou kampaň, tam jsem vybral asi 317 tisíc, když nepočítám odečtení provize pro Hithit. Pak největší dárce, jednotlivý sponzor, byl můj dlouholetý kamarád z vysoké školy, který mě sponzoroval. Praktický lékař. Nemajetkové plnění bylo zhruba 60 tisíc korun.
V jakém výboru Senátu chcete zasednout?
Marek Hilšer: Vzhledem k mé profesní praxi, deformaci bych řekl, je to výbor pro vzdělávání, vědu a kulturu. Dále výbor pro zdravotnictví a sociální problematiku a výbor pro záležitosti Evropské unie. To jsou tři výbory, kde bych chtěl určitě být.
Libor Michálek: Chtěl bych pokračovat ve výboru pro záležitosti Evropské unie, protože 60 až 70 procent legislativy, kterou my zde přijímáme, je zavedení směrnic nebo nařízení Evropské unie. Považuji za velmi důležité, aby právě Senát připomínkoval připravované předpisy ještě před tím, než jsou přijaty Evropským parlamentem. Český Senát patří ke třem nejaktivnějším v EU, takže bych rád v této oblasti pokračoval. Dokážu si ale představit i výbor pro hospodářství díky svému předchozímu profesnímu zaměření na finanční trh.
Který zákon teď leží ve sněmovně, k němuž by se Senát měl podle vašeho pohledu vyslovit odmítavě?
Libor Michálek: Z mého pohledu ke zdanění církevních restitucí. Považuju to za velmi nesystémový krok. Jednoznačně nesouhlas. Na straně druhé, statistika za zhruba tři čtvrtě roku vlády pana Babiše je taková, že Senátem prochází asi 73 procent zákonů, které jsou vládními návrhy, takže nepředpokládám, že by nastal nějaký zásadní konflikt třeba u poloviny předložených návrhů.
Marek Hilšer: Zmiňované trestní stíhání, ale připojil bych se i k otázce církevních restitucí. Myslím si, že návrhy komunistické strany a jejich snaha dělání nové spravedlnosti v tomto ohledu jsou nemístné. Myslím si, že by to mělo zůstat tak, jak to je. Také bych se k tomuto vyjádřil velice odmítavě.
Vidíte v tuto chvíli nutnost měnit ústavu? V jakých bodech?
Marek Hilšer: Já už jsem se k této záležitosti vyjadřoval mnohokrát během prezidentské kampaně. Myslím si, že naše ústava je kvalitní a že není třeba nějakých změn. Pokud bych měl hovořit o Senátu, stál bych o to, kdyby se mohla rozšířit jeho pravomoc na to, aby mohl zasahovat také do sestavování a navrhování členů rad pro televizní a rozhlasové vysílání, protože si myslím, že by měl být také pojistkou k tomu, aby média zůstala nezávislá.
Vy jste již naznačil, že se chcete vrátit k návrhu, který již byl jednou na stole, a to je, tuším, milionová pokuta pro prezidenta republiky.
Libor Michálek: Nešlo primárně o nějaké pokutování. Šlo o to, aby byl opravdu dán jasný signál, že není možné tolerovat neodpovědnost u politiků. A pokud předpis nejvyšší právní síly zakotvuje, že prezident není z výkonu své funkce odpovědný, tak v tom vnímám určité nebezpečí, určité riziko. A to v tom smyslu, že pokud by prezident dělal opravdu nějaké kroky hodně přes čáru, tak by mohl být paralyzován jak Senát, tak sněmovna v případném podávání ústavní žaloby na prezidenta. Tato věc se v Senátu několikrát diskutovala a často se právě narazilo na to, že není dostatečně vhodný právní rámec pro to, aby se tento postup mohl zvolit. Tu neodpovědnost vnímám jako něco zásadně problematického a je potřeba zvýšit míru odpovědnosti nejen u prezidenta, ale i u dalších politiků na komunální úrovni a podobně.
Připomenu, že ještě v roce 2013 byly podmínky pro vymahatelnost práva daleko příznivější, takže Senátem tehdy prošel návrh Ústavnímu soudu, který se týkal prezidenta Klause. Bohužel k ukončení jeho mandátu Ústavní soud tuto stížnost zastavil. Osobně bych uvítal, pokud bychom se v ústavě vrátili k parametrům, které byly v roce 2013.
Vy byste hlasoval pro změnu pravidel impeachmentu, tedy za jakých podmínek může Senát navrhnout a sněmovna schválit ústavní žalobu?
Marek Hilšer: Já opravdu nejsem pro to, aby se ústava v tomto ohledu změnila na základě toho, že máme jednoho prezidenta, který si s ústavou nakládá podle své libosti. Ústavu považuji za dobře postavenou a neměnil bych to. Kdyby to bylo na stole, záleželo by, co by tam bylo. K tomu se teď bohužel nemůžu vyjádřit, protože konkrétní návrh nemám.
Potřebuje Česká republika zákon o obecném referendu?
Marek Hilšer: Myslím si, že je třeba o tom zákoně hovořit, rozvést debatu. S návrhy, které padají teď ze strany SPD, komunistů a nejrůznějších extrémistů, já samozřejmě nesouhlasím. Je třeba hovořit o tom, jaké by to referendum mělo být především k tomu, aby bylo zabráněno tomu, že nebude rozhodovat menšina, a záleží tedy na tom, jaké to referendum bude mít parametry.
Nejde jenom o to, kolik lidí by muselo podepsat petici, ale také o to, kolik lidí by mělo k referendu přijít: jestli je to většina populace, nebo jestli je to většina z padesáti procent. Já jsem pro to, aby bylo zajištěno, že pro přijetí by mělo přijít víc než padesát procent všech voličů. Iniciace 500 tisíci je možná.
Libor Michálek: Bylo by vhodné zákon o obecném referendu přijmout už z toho důvodu, aby byl vzat vítr z plachet hnutím typu SPD. Možná právě z toho důvodu, že politici v naší zemi to roky odkládali. Připomenu, že tento zákon předpokládala ústava už v roce 1920 a po 98 letech tento zákon stále nemáme. Domnívám se, že pokud už by byl v tuto chvíli přijatý, mohlo by to výrazně ubrat na síle extrémistických skupin.
Z mého pohledu je důležité rozlišovat, jestli by referendum bylo o nějakém standardním zákoně, třeba o zákazu kouření v restauracích, nebo jestli by to byl zákon ústavní, anebo jestli by to bylo referendum o mezinárodní smlouvě. U standardních zákonů si dovedu představit hranici 200 tisíc podpisů pro vyhlášení referenda. Pokud už by to byla ústavní změna, mělo by se s kvórem jít nahoru, někam ke 300 nebo 400 tisícům. U mezinárodních smluv bych se přimlouval za to, aby referendum o těchto otázkách bylo možné až po nějaké době, kdy to referendum bude odzkoušeno na méně významných změnách zákonů.
Je třeba změnit způsob volby do Senátu, případně jak? Hovořilo se o tom v souvislosti s klesajícím zájmem voličů o hlasování do Senátu, na stole bylo několik variant.
Libor Michálek: Já jsem podpořil návrh pana Dienstbiera, australskou volbu v jednom kole, nicméně možná tohle opravdu není tak zásadní. Zásadní je, jestli mají být posíleny kompetence Senátu. Pokud by v případě vrácení Senátem muselo být vyšší kvórum v Poslanecké sněmovně, tak už Senát může nabýt významnější role a může to přitáhnout pozornost voličů. Pochopitelně, vyšší volební účast může být dána i tím, že by volby do Senátu byly spojovány právě třeba s referendy. Každý kandidát by musel snést argumenty k příslušné otázce a podobně. Nemám příliš silnou preferenci v tom, aby voliči skutečně nemuseli chodit dvakrát, myslím si, že australský model by byl vhodnější, ale nepovažuju až za tak zásadní, jaký model, ale jaké kompetence Senátu a s jakými volbami, případně referendy, volby spojovat.
Marek Hilšer: Já to podobně jako pan Michálek nepovažuji za nějakou zásadní otázku. Popularita Senátu není tak velká, ale systém jako takový bych zásadním způsobem v tomto ohledu neměnil. Myslím si, že většinový dvoukolový systém má ty parametry, že umožňuje to, že opravdu dochází k výběru osobností. Nicméně diskuse o australském systému prvního hlasu, druhého hlasu, je zajímavá věc, můžeme ji vést. V tomto ale já nemám žádné zásadní preference.
Nicméně, co se týče pravomocí Senátu a zvýšení kvóra, to je zajímavá věc, takto by bylo možné posílit kompetence Senátu, řada lidí po tom dnes i volá. Možná že i tak by se pak zvýšila vážnost a účast voličů v senátních volbách.
