Emigroval, ale naletěl provokatérovi. Komunistické lágry připravily Viléma Šindelku o nejlepší léta

Vilém Šindelka z Brna strávil sedmnáct let života v komunistických lágrech. Po únoru 1948 utekl před režimem do Rakouska. Provokatér ho ale poslal s dopisem zpět do Československa. Na hranicích ho čekala Státní bezpečnost a následovaly výslechy, vězení a uranové doly. Rodinu založil až krátce před čtyřicítkou po návratu na svobodu.

Vilém Šindelka (druhý zprava) jako civilní zaměstnanec v uranových dolech v Dolní Rožínce
Zdroj: archiv Viléma Šindelky

Vilém Šindelka měl nastoupit k výkonu základní vojenské služby. Po únorovém komunistickém převratu v roce 1948 se však rozhodl, že bolševikům sloužit rozhodně nebude. „Chtěl jsem utéct do Rakouska, abych nemusel jít na vojnu,“ vzpomíná.

Přeplaval Dyji a dostal se až do vídeňského uprchlického tábora. Tam se ale chybně rozhodl důvěřovat svému krajanovi. Byl to komunistický agent. Muž ho poslal zpět do Československa s důležitým vzkazem, což se Vilémovi stalo osudným.

Na hranicích už ho čekala Státní bezpečnost a následoval výslech v Břeclavi. „Dostal jsem nakládačku, musel jsem klečet na židli, mlátili mě kabelem po šlapkách, hned zas nohy do kýble s vodou,“ říká pamětník.

Vánoce prožil v takzvané korekci

O první útěk se mladý Vilém pokusil už při převozu z Břeclavi do Znojma. Vyskočil z vlaku, ale po pár dnech ho našli. Za velezradu a špionáž dostal doživotí. Bylo mu 21 let.

Od roku 1952 začala jeho cesta po lágrech a uranových dolech. Za plánování útěku z lágru Vojna u Příbrami skončil na tři týdny v takzvaném bunkru, podzemní betonové jámě. Tam s několika spoluvězni strávili Vánoce.

„Bylo tam zima, vlhko, topit nebylo kde. Tam byl akorát kýbl na močení a víc tam nebylo. A když nám donesli nějaké to jídlo, tak nám tam kluci podstrčili nějaký cigarety,“ popisuje pobyt v korekci politický vězeň.

Kvůli útěkům se na něj nevztahovala žádná amnestie

Při dalším pokusu o útěk se dostali se dvěma kamarády až do východního Německa. Zase byli dopadeni.

Vilém Šindelka nikdy před nikým neohnul záda. Kvůli opakované neposlušnosti a dvěma útěkům se na něj nevztahovala žádná amnestie. Předčasného propuštění se dočkal až v roce 1966.

Jako dítě zažil válku, mládí strávil v lágrech. Relativně normální život mu začal až v šestatřiceti letech. Stal se civilním zaměstnancem v uranových dolech v Dolní Rožínce. Nedaleko bydlí dodnes.

I přes ztracené mládí stihl všechno, co chtěl

„S manželkou jsem se potkal, jak jsem nastoupil na šachtu v Rožínce, vydávala v jídelně obědy. Dali jsme se dohromady,“ vzpomíná Vilém Šindelka.

Přes ztracené mládí stihl všechno, co chtěl. Zplodil dvě děti, zasadil stromy, dal dohromady dům i dílnu. Teď je mu osmdesát devět. Ničeho nelituje. Možná i proto, že tu svobodu nemá zadarmo.

Video Týden v regionech (Brno)
video

Paměťová stopa: Útěk a lágry

Zdroj: ČT24