Jan Roman byl mladým národním socialistou, který po únoru 1948 těžce nesl nástup Klementa Gottwalda k moci. S dalšími mladými lidmi roznášeli před květnovými volbami v roce 1948 letáky, ve kterých nabádali občany, aby nevolili komunisty, ale aby do volebních uren vhazovali bílé, neplatné lístky. To zákon nezakazoval. Státní bezpečnost to přesto považovala za vlastizradu.
Za vylepování letáků v roce 1948 jej odsoudili za vlastizradu. Vyzývaly k sabotování voleb
„Lide český, neztrácej rozvahu, nevěř vládní propagandě, vytrvej v boji proti utlačovatelům, chvíle osvobození se blíží,“ čte bývalý politický vězeň leták z roku 1948. S kamarády jich vylepili po Brně stovky.
Jan Roman byl jedním ze dvou vedoucích celé pětadvacetičlenné skupiny, která se scházela v klášteře u brněnského kostela svatého Josefa.
„My jsme měli cyklostyl, na tom jsme to vytiskli a roznášeli jsme to různými metodami. Například šla milenecká dvojice, muž přitiskl dívčinu k nějaké fasádě a přitom přes rameno to vylepoval. Nebo pouhým roznášením po ulicích, samozřejmě v noci,“ vzpomíná Jan Roman.
Skupinu udal provokatér Janda
Ve skupině byl i jeden bývalý strážmistr a kněz, většinou ale šlo o studenty, kteří si ani neuvědomovali, jaké nebezpečí jim hrozí. „Většinou jsme byli od 18 do 27 let. Kromě toho nejstaršího, nějaký Janda. Ten nás taky udal. Bylo zjevné, že zlo pocházelo skrze něj, protože u soudu se o něm nezmiňovali. Bylo jasné, že byl na nás nasazený,“ vzpomíná Jan Roman.
Policie členy skupiny postupně pozatýkala. Jan Roman byl zatčen jako poslední. Policie už tedy většinu věcí věděla, což ho zřejmě zachránilo od drastických výslechů, které podstoupili ostatní z jeho skupiny.
GALERIE
Fotografie z archivu Jana Romana
Vyšetřovna Státní bezpečnosti byla podle vzpomínek Jana Romana v budově dnešního Krajského státního zastupitelství v Mozartově ulici v Brně. Kde mimochodem o pár let dříve úřadovalo gestapo. Za vlastizradu byl odsouzen na 12 let.
Přes měsíc na útěku, z nouze jedl trávu
- Seriál Paměťová stopa představuje osudy desítek lidí, kteří trpěli v totalitních režimech 20. století. Jde o lokální příběhy s nadregionálním přesahem. Dokumenty vznikají ve spolupráci s brněnskou pobočkou VHÚ Praha a AMERFO o. p. s.
Nejprve těžil uran v Jáchymově, poté byl kvůli onemocnění plic převezen do věznice ve Valdicích. Odtud se mu podařilo utéct. Noc a den šel pěšky po kolejích do Pardubic. „Bylo to na svátek 28. října, takže žádné kontroly nebyly. Prošel jsem to celkem dobře – bez nějakých dotěrných orgánů. Dlužno říct, že jsem jedl z nouze i trávu. Kupodivu mě to nasytilo,“ pokračuje ve vzpomínkách Jan Roman.
Na útěku byl zhruba měsíc a půl. Dopadli ho v Brně. Aby se nedostal do rukou Státní bezpečnosti, vymyslel si, že je zloděj a vykrádá chaty. Po uzavření věci byl Roman odsouzen na jeden rok a skončil v uhelných dolech v Oslavanech. Sice se tak dostal zpátky do vězení, ale prozatím unikl osudu chyceného a vráceného útěkáře.
Paměťová stopa: Bílé lístky (zdroj: ČT24)
Prozrazení při amnestii
To, že byl odsouzen na 12 let, se prozradilo až po smrti Stalina a Gottwalda. Přišla amnestie pro kriminální vězně do jednoho roku a zaznělo i jméno Roman. „Před komisí ale všechno prasklo. Prokurátor se na mě podíval a řekl, že mě nemůžou propustit, že mám ještě dvanáct roků.“
Jan Roman putoval zpátky do Jáchymova na tábor Rovnost: „Moje největší výhra byla v tom, že mě nedali do Valdic,“ říká politický vězeň.
Definitivně se Jan Roman dostal na svobodu v roce 1955. V Jáchymově a ve Valdicích si odpracoval polovinu dvanáctiletého trestu. A to všechno za obyčejné vylepování letáků.