Ludkovice – Baťova dálnice: jeden z vizionářských plánů, ze kterého zbyly jen osamělé náspy a mosty. A také problémy. Třeba Ludkovice u Luhačovic s dědictvím nikdy nedostavěné silniční magistrály bojují dodnes. Tamní radnice kvůli nepřepsaným pozemkům řeší potíže s jejich údržbou i to, komu rozpadající se mosty vůbec patří.
Šil boty, stavěl fabriky a málem i dálnice. Podnikatel Jan Antonín Baťa byl ve 30. letech propagátorem budování páteřní dálnice napříč Československem. Celou trasu nechal na vlastní náklady vypracovat. V silnici, která měla protnout zemi od Chebu na západě až po východní hranice s Rumunskem, viděl možnost dalšího rozvoje mladého státu. "Síla Říma započala před 2200 lety na silnici Via Appia," říká Baťa v knize Budujme stát pro 40 000 000 lidí, kde popsal svoji vizi Československa v budoucnosti. Úspěch mu zajistil i lobbing na nejvyšších místech, jeho plán podpořila vláda. První část dálnice, která měla propojit i Brno a Prahu, vznikla v kraji Baťovi nejbližším: na Zlínsku.
Stejně tak začala vznikat i silniční magistrála. „Metr pozemku se prodával za korunu, to bylo hodně peněz. A kdo tam měl stromy, tak dostal za každý strom 50 korun,“ vzpomíná obyvatelka Ludkovic Jana Máčalíková. Její rodina kvůli moderní silnici, která by jejich malou vesničku spojila se Zlínem a Luhačovicemi, své pole na jaře roku 1939 ráda prodala.
Baťova magistrála měla začínat na československo-německé hranici u Chebu, jižně od Prahy by zabočila na Brno a přes Zlín by vedla k údolí Váhu až do oblasti východního Slovenska, kde by za Chustem v tehdejší Podkarpatské Rusi končila u hranice s Rumunskem.
Z vizionářského projektu dálnice nakonec zůstaly jen fragmenty ve vzduchoprázdnu. Rozestavěné mosty a náspy lze dodnes najít v místech zamýšleného dvacetikilometrového úseku přes Chřiby. Na západní straně začínal u obce Zástřizly, kde je stále vidět linie dálničního tělesa, jeden z propustků i most přes Litavu, který vede odnikud nikam. Zbytky původního mostu stojí také u Kostelan: zachovány zůstaly pilíře, doplnily se chybějící dvě stěny a dnes stavba slouží jako stodola.
Plány u ledu
Nástup války práce na silnici nejprve pouze zpomalil. Dálnice totiž zapadala i do německé koncepce silniční sítě. U Brna se měla protnout s další nově budovanou tepnou, tzv. Hitlerovou dálnicí, která měla naopak ze severu na jih propojit polskou Wroclaw s rakouskou Vídní. Válečné prohry Německa se ale odrazily v postupném útlumu stavebních prací, konečné přepisování plánů pak přinesl nástup komunismu. Úsek vedoucí přes Chřiby byl definitivně odepsán v roce 1950.
Stejně jako zamrzly velkolepé plány na dálnici a magistrálu, zůstala zřejmě u ledu i práce některých úředníků. V katastru nemovitostí jsou totiž odkoupené pozemky u Ludkovic stále pod jmény původních majitelů. Ti se o ně ale často nestarají s tím, že parcely nejsou jejich. „O pozemky se nikdo od 1939 roku nestará, tím pádem nad nimi obec převzala jakousi záštitu. Pozemky čítají zhruba osm tisíc metrů čtverečních,“ potvrdil starosta Ludkovic Stanislav Bartoš (nez.) s tím, že obec stojí údržba cizích parcel peníze.
A spoustu starostí má obec i s tím málem, co se z plánované silnice skutečně podařilo zbudovat. Mostek, který se v Ludkovicích klene nad silnicí, se loupe a praská. Místní mají strach, že jim spadne na hlavu. S jeho opravou nebo demolicí to ale není jednoduché. „Vzhledem k tomu, že nedošlo do dnešního dne k přesnému zaměření a vytyčení pozemku v jeho okolí, nevíme, komu most vlastně patří,“ povzdechl si starosta Bartoš.
Smlouvy, které by prodeje parcel dokazovaly, se v archivech zatím nenašly. Podle všeho Baťové stavbu sice iniciovali, odkup ale realizoval stát. „Nesrovnalosti jsou nejspíš způsobeny dobou, kdy stavba vznikala. Zanikla tehdejší Československá republika, vznikl protektorát. Domnívám se, že podobně jako stavba pokračovala pomalu, až se nakonec zastavila, tak se postupovalo i v případě právních záležitostí,“ uzavřel pracovník zlínského archivu Pavel Šrámek. Obec Ludkovice tak má zřejmě jedinou šanci, jak se dopátrat vlastníka – obrátit se na soud.
Zapomenutou historii tuzemské dálniční sítě připomíná i kniha Stavby, kterým doba nepřála, kterou vydalo Ředitelství silnic a dálnic ČR.
