Praha – Strojní česle, kalová čerpadla nebo unikátní souprava parních strojů Breitfeld a Daněk z roku 1903 - to jsou některé z klenotů bývalé čistírny odpadních vod v pražské Bubenči. Návštěvníci dnes měli poslední možnost prohlédnout si unikátní budovu bývalé čistírny odpadních vod. Každoročně se zde u příležitosti konce prohlídkové sezony koná akce s názvem Zamykání kanálů. Během ní se představí nejen zázemí této národní kulturní památky, ale výjimečně je možné vidět v chodu i historické parní stroje. Ty se kvůli náročné údržbě pouštějí jen několikrát za rok.
Akce Zamykání kanálů ukázala klenoty čistírny odpadních vod
Stavba čistírny trvala pět let. Práce tehdy probíhaly ručně. Jediným technologickým pokrokem byl podle zdejších průvodců koňský povoz. I díky skupině nadšenců se zázemí a vybavení budovy zachovalo dodnes. Mohou za to ale i kvalitní materiály, které byly při stavbě čistírny použity. „V laboratoři ČVUT, kde dělali výzkum, zjistili, že ocel je stejně kvalitní jako dnešní,“ konstatoval topič Jan Palas.
Přestože se návštěvníkům nejvíce líbí nadzemní prostory kotelny a strojovny s vysokým stropem, britsko-dánský architekt Lindley je původně vytvořil jen jako protiváhu k cihlovým klenbám v podzemí. Ty mají navíc výbornou akustiku. K vidění jsou v Bubenči ale i jiná lákadla, například staré vany, záchody nebo pračky. Ve sbírce je i sprchový kout Tomáše Garrigua Masaryka.
Reportáž Pavla Štrunce (zdroj: ČT24)
Provoz čistírny byl na tehdejší dobu velmi ekologický. Téměř veškerý odpad se využil. Vysušený kal se například prodával jako hnojivo zemědělcům, stavařům se zase prodával usazený písek.
Dne 26. 4. 1991 byl areál prohlášen za kulturní památku, a tím byl položen zákonný rámec pro další činnost. Ze skupinky nadšenců vznikla v roce 1992 Nadace Ekotechnického muzea, později transformovaná v dnešní Ekotechnické muzeum. Dne 1. července 2010 se stará čistírna odpadních vod v Praze 6 - Bubenči stala národní kulturní památkou.