Jihlava - V Česku žije asi osm set tisíc lidí s vadou sluchu. Znaková řeč je tak pro ně mateřským jazykem. Problém ale stále tkví v tom, že jen málo slyšících se znakovou řečí dokáže domluvit. A tak se pořádají různé kurzy, které by to mohly změnit. Třeba na Vysočině je o ně velký zájem, jsou obsazené do posledního místa.
Stále více Čechů se chce učit znakovou řeč
Jednou z těch, kteří se učí znakové řeči, je i Alena Valová. Pracuje jako vrchní sestra na gynekologicko-porodnickém oddělení v Jihlavě. A znakovou řeč se naučila kvůli svým neslyšícím pacientům. „Pracuji v Nemocnici Jihlava. Rádi přivítáme i hluchoněmé maminky k porodu, a tak se s nimi chci domluvit,“ vysvětluje vrchní sestra z jihlavské nemocnice Alena Valová.
Zájemce o kurz znakové řeči ve Žďáře nad Sázavou láká zvědavost, výjimečnost, ale i zábava. „Zkouším to doma před zrcadlem a děti se učí trošku se mnou,“ říká matka na mateřské dovolené Jana Formánková.
Jiřina Kocmanová je lektorka a tlumočnice znakového jazyka. Vychovala dvě neslyšící dcery a teď pomáhá ostatním i třeba radou, jak oslovit neslyšícího. „Jestliže mám neslyšícího zády, tak se dotknu nejlépe jeho ramena, abych ho upozornila, že si s ním chci povídat,“ podotkla Kocmanová. Během kurzu se přitom lidé naučí jen základní znaky. Některé z nich přitom mají i více významů.
Reportáž Blanky Poulové (zdroj: ČT24)