Příbram - Armáda brdský vojenský újezd podle ministra obrany Martina Stropnického (ANO) při své velikosti nepotřebuje. Doufá proto, že parlament bude souhlasit s jeho zrušením. Podporu hledá v řadách opozice, řekl po dnešním jednání se starosty brdských obcí v Příbrami. „Je to obrovský anachronismus, je to jakési zakonzervování stavu Varšavské smlouvy,“ prohlásil Stropnický.
Stropnický: Zachování brdského újezdu by bylo anachronismem
Poslanci se nyní zabývají návrhem zákona, který zruší brdský újezd a zmenší další výcvikové prostory. Norma se bude projednávat v prvním prosincovém týdnu v posledním čtení. Ať už se Stropnickému dnes podařilo přesvědčit starosty, či ne, rozhodne podle jeho slov hlasování ve sněmovně. „Věřím, že zvítězí, dovolím si říct, zdravý rozum,“ řekl.
Podle příbramského starosty Jindřicha Vařeky (ANO), který zrušení újezdu podporuje, jsou starostové na podobných debatách v první fázi rozhořčeni, ale pak začnou myslet na to, jak budou obce moci nové situace využít. Přiznal nicméně, že na podobná setkání mají tendenci chodit spíše ti, kteří jsou až militantně proti rušení újezdu.
Vojenský újezd by měl být rozdělen mezi Středočeský a Plzeňský kraj. S dělením území, které by po ochodu vojáků nepatřilo armádě, Středočeský kraj nesouhlasí, Plzeňský naopak ano. Sněmovna bude také rozhodovat o pozměňovacím návrhu předsedy dolní komory Jana Hamáčka (ČSSD), aby pasáž o Brdech byla ze zákona vyčleněna.
Vojenský újezd Brdy
Stropnický by nechtěl, aby se o Brdech jednalo zvlášť, podle něj by to nebylo žádné kompromisní řešení, ale „zmrzačení“ zákona. Podivil se i tomu, že zatímco středočeští politici z ČSSD vystupují proti rušení újezdu, jejich straničtí kolegové z Plzeňského kraje jsou pro. Člověk si pak podle Stropnického musí klást otázku, zda si Středočeský kraj prostřednictvím několika politiků trochu malicherně a krátkozrace nehájí hranice uměle vytvořené po roce 1948 a nechce se vrátit do historických hranic, které odpovídají geografickému uspořádání a umožňují například lépe čelit povodním.
Středočeský kraj mimochodem pochybuje o tom, že bude včas dokončena pyrotechnická očista území, a obává se developerské činnosti a znečištění vodních zdrojů. Armáda ale tvrdí, že újezd bude zbaven munice do konce roku 2017 tak, jak to stanoví plán. Ochrana přírody má být zaručena tím, že den po zrušení újezdu bude v Brdech vyhlášena chráněná krajinná oblast.
Jak šel čas s vojenským újezdem
Projekt brdské střelnice byl schválen ministerskou radou 19. února 1926 a následně byla založena v roce 1927 dělostřelecká střelnice v Brdech. Za okupace Němci území rozšířili a zabrali další obce, do svých domovů se lidé vrátili až po skončení války. Na základě dekretu prezidenta Beneše pak podlehl konfiskaci velkostatek Hořovice, jehož lesy se staly součástí střelnice. Tímto aktem pod vojáky přešla také zřícenina hradu Valdek.
V roce 1950 vznikl na území střelnice vojenský újezd Brdy; nyní má rozlohu 260,09 kilometrů čtverečních a slouží především jako cvičiště se specializovanou dělostřeleckou a leteckou střelnicí.
Komunisté opět újezd rozšířili; nešlo sice o tak dramatický zábor jako za okupace, ale přesto se na počátku padesátých let museli vystěhovat obyvatelé některých obcí. Opuštěná stavení byla tentokrát buldozery srovnána se zemí a na jejich ploše vyrostly nové tankové střelnice a cílové plochy. Zároveň také vojáci zpřísnili režim: za nepovolený vstup hrozilo mnohdy i obvinění ze špionáže a dlouholeté vězení. Brdy se tak na dlouhé roky staly zakázanou zemí, kam - kromě armády - mohlo jen pár vyvolených.
Po roce 1968 se i v Brdech objevila sovětská armáda a část okupačních vojsk ve zdejších lesích ve velmi primitivních podmínkách přečkala zimu 1968-69. Zbytky zemljanek jsou dodnes k nalezení zejména v okolí Malého Toku nad Nepomukem a Zálany.
V té době již bylo v jihozápadním cípu vojenského prostoru, v těsné blízkosti silnice Spálené Poříčí - Rožmitál, takřka dokončeno další zařízení, které mělo sloužit sovětské armádě - přísně utajovaný sklad jaderných hlavic. Jedná se o jedno ze tří míst na území bývalého Československa, které bylo k tomuto určení připraveno, ale dle dozimetrických měření z devadesátých let zde skutečné jaderné zbraně naštěstí nikdy umístěny nebyly.