Celá success story ČEZu byla založena na konvergenci českých cen silové elektřiny k německým a úspěšném udržení nákladů ČEZu na středoevrospké úrovni v kombinaci s relativně výhodným portfoliem levných výrobních zdrojů – jádro, voda, hnědé uhlí. Nazval bych to českým motorem úspěchu ČEZu. Nyní se však musí společnost rozhodnout, co dál.
Ten motor byl tak silný, že v pohodě ustál éru ne zrovna úspěšných zahraničních investic a naštěstí umožnil investice do obnovy uhelných zdrojů, které přineslo jejich zefektivnění a v rámci možností i pročistění. Jako bonus pak tento motor přinesl tučné dividendy státu jako majoritnímu vlastníkovi a radost minoritním investorům.
Zásadní zadrhnutí tohoto motoru ale přinesl evropský, a hlavně německý příklon k obnovitelným zdrojům a hlavně jejich nesmyslný způsob podpory, který významně vychýlil rovnováhu energetického trhu a poznamenal jeho liberalizaci. To, co přineslo ČEZu „fortune and fame“, se tak obratem stalo jeho „katem“ – německé ceny silové elektřiny a jejich pokles.
ČEZ je nyní v historickém momentu, kdy je potřeba rozhodnout, jakým směrem se bude ubírat. Zda směrem obnovitelných zdrojů, což podle mého názoru je vzhledem ke geografické poloze Česka relativně obtížné, protože pro solární energii jsme moc na severu, pro vítr moc na jihu a zahraniční eskapády společnosti v této oblasti se zrovna nedaří, viz odpisy větrných projektů v Polsku, problémy s přidělováním zelených certifikátů v Rumunsku, odpisy goodwillu v Turecku. Nebo zda se ČEZ vydá směrem rozšiřování jaderných zdrojů, které však bez záruk státu nebo nastavení systému kapacitních plateb, vzhledem k obrovským úvodním investicím, není reálné. Tolik diskutované potenciální rozděleni ČEZu toto dilema podle mě nevyřeší.
Jaderná energetika má své výhody i nevýhody. Výhody jsou nízké provozní náklady a šetrný provoz k životnímu prostředí, tedy žádné emise, zplodiny, popílek. Nevýhody jsou vysoké investiční náklady a velmi vysoké riziko extrémních situací typu havárie nebo třeba špatné uložení vyhořelého paliva.
Hodnotím ale pozitivně snahu ČEZu zaměřit se na takzvanou chytrou energetiku jako distribuované energetické zdroje nebo propojení s inteligentními energetickými systémy – veřejné osvětlení, řízení dopravy, distribuované zdroje, elektromobilita. V obnovitelných zdrojích podle mne ČEZ nemá příliš šanci vzhledem k už zmíněné geografické pozici.
Aktuální a velmi probírané téma jsou dividendy. Z mého dlouhodobého působení na kreditní straně (ratingová agentura Moody's) vysoká dividenda znamená odliv zdrojů a zhoršení finančního profilu společnosti, z mého nového Equity pohledu je to důležitý zdroj atraktivity každého akciového titulu.
Podle mě by měla dividenda odrážet ekonomickou výkonnost společnosti, tvorbu cash flow a fázi rozvoje každé firmy, tedy potřeby investic. Výplatní poměr nad 100 procent je dlouhodobě neudržitelný. Preferoval bych spíše jednorázovou „extraordinary“ dividendu, která upraví finanční profil (zadluženost) společnosti tak, jak akcionáři považují za efektivní.
I přes můj respekt k ekonomické erudici mi tlak ministerstva financí na udržení absolutní úrovně dividendy z minulých let přijde nerozumný. Vzhledem k velikosti státního rozpočtu mi nepřijde několik miliard z dividend ČEZu zásadních. Připadá mi to tedy spíše jako politické gesto než ekonomické rozhodnutí, a ta většinou firemnímu prostředí neprospívají.
Navíc mě překvapuje, že u některých společností, především těch zahraničně vlastněných, je výplata dividend trnem v oku politikům. Na druhé straně je ale vyvíjen tlak na zvyšování výplatního poměru u ČEZu.
Richard Miřátský nastoupil do Komerční banky v roce 2016 na pozici analytika trhu cenných papírů, kde se věnuje analýzám vybraných českých podniků a světovým akciovým trhům. Před příchodem do Komerční banky vedl analytický tým v ratingové agentuře Dagong Europe v Miláně a jako Senior analytik pokrýval středoevropské energetiky v ratingové agentuře Moody's. Dále také působil na různých analytických pozicích v Citibank a HVB (nyní Unicredit). Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze a má titul MBA z University of Delaware v USA.
