Dělá si, co chce, dá se říct o prezidentu Putinovi, poslední dobou především v souvislosti se 167denní leteckou kampaní na syrském nebi. V jistém smyslu je to pravda: když chtěl, tak ji zahájil, a když chtěl, tak ji zase zastavil. Kolem tohoto posledního kremelského dobrodružství se ovšem vznáší řada otázek, na něž zatím nemáme vyčerpávající odpovědi. Zkusme si je připomenout.
Putin si dělá, co chce
Nejdřív mluvme o cílech této kampaně: Bylo jich hned několik – návrat Ruska do pozice nezávislé velmoci s celosvětovým vlivem, odlákání pozornosti od zbabraného konfliktu na východní Ukrajině a možná také snaha připomenout Bašáru Asadovi, že Sýrie Rusko potřebuje mnohem víc než Rusko Sýrii. Ostatně aby syrskému prezidentovi naznačil své možnosti, nejdřív jeho pozice upevnil, ale pak ho prakticky bez varování zase opustil.
Čistě pragmaticky Putinovi jistě šlo i o uchování záchytných bodů na Blízkém východě, a těmi jsou právě námořní základna v Tartusu, jíž Rusové disponují už od sovětských dob, a nově také letiště v Chmejmímu.
Bašár Asad a Vladimir Putin
Rusové původních cílů nedosáhli
Údajné stažení leteckých jednotek bylo doprovozeno zcela jasnými výroky o tom, že na obou základnách zůstane dostatečný kontingent na jejich ostrahu a také na sledování toho, jak se dodržuje nedávno uzavřené příměří mezi syrskou vládou a umírněnou opozicí. A také upozornění, že ruské letectvo se do tohoto prostoru může během několika hodin zase vrátit.
Na druhé straně je jasné, že Rusové svých původních cílů nedosáhli: ruští generálové předpokládali, že efektivně nasazené vzdušné prostředky (tedy nejen vrtulníky, bombardéry a bitevníky, ale i střely s plochou dráhou letu, odpalované z Kaspického i Středozemního moře) je rychle dovedou až na syrsko-tureckou hranici a budou znamenat faktickou likvidaci Islámského státu.
Nestalo se ani jedno, ani druhé a tvrzení ministra obrany Sergeje Šojgua, že ruské údery zlikvidovaly přes dva tisíce islámských extremistů s ruskými doklady, vypadá sice efektně, ale zároveň nutí k další otázce: A jak to pan ministr ví?
obrázek
Putin chce ukázat, že bez Ruska to v Sýrii nepůjde
Když Rusové část svého letectva ze Sýrie stáhli, někteří hlavně ruští politologové si řekli: Aha, gosudarovi došly peníze… Současné ekonomické potíže Ruska tu samozřejmě mohly hrát svou roli, ale pravděpodobnější jsou jiná vysvětlení, například že Putin se Západu snaží naznačit, že bez jeho země se k efektivnímu vyřešení vleklé syrské krize dospět nedá.
Ostatně interní studie NATO mimo jiné uvádí, že údery pár desítek letounů byly z čistě vojenského hlediska velmi účinné. A ještě jedna věc: Putinovi piloti Sýrii opustili v situaci, kdy se jejich angažmá přinejmenším doma v Rusku dá označit za úspěch.
Vladimir Putin
Mnozí glosátoři v souvislosti s překvapivým Putinovým odchodem ze Sýrie ovšem připomínají, že s podobným prohlášením přišel i před necelými dvěma lety kolem ruského angažmá ve východoukrajinském Donbasu.
Velmi rychle se ale ukázalo, že Rusové jen přeskupili síly a v destruktivní činnosti na východní Ukrajině pokračovali a minimálně v rovině všestranné podpory separatistů pokračují dodnes.
A ještě jedna věc: už od bleskové války v Gruzii v roce 2008 se ukazuje, že Vladimiru Putinovi nelze věřit ani nos mezi očima – a tak už to zřejmě zůstane až do konce jeho panování v největší zemi světa.
Pro ČRo Plus moderuje pořad Den podle… s hosty ve studiu o nejdůležitějších událostech dne i tématech, která dlouhodobě ovlivňují náš život. Zároveň je dlouholetým komentátorem pořadu Názory a argumenty, kde se zaměřuje hlavně na Rusko a postsovětský prostor.
V Českém rozhlase Plus pracuje od března 2013, od března 2005 byl redaktorem ČRo 6. Pro Šestku do února 2013 pravidelně připravoval pořady Studio STOP, Rozmluvy Studia STOP a Hovory – věda, zdraví, společnost a životní styl. Předtím působil ve zpravodajství České televize, kde mimo jiné pracoval jako redaktor zahraniční rubriky zpravodajství. Stejnou pozici zastával také na Rádiu Alfa. Po roce 1989 řídil Lidové nakladatelství Praha.
Od 70. let působí také jako překladatel ruské krásné literatury (bratři Strugačtí, Michail Bulgakov, Arkadij Averčenko, Michail Zoščenko, A. P. Čechov, Viktor Pelevin, Vladimir Sorokin a jiní).
Narodil se v červnu roku 1948. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor filozofie-ruština.
Libor Dvořák