Jak už jsem tu jednou psala, průměrný věk tureckých občanů nedosahuje třiceti let. Nemyslím si však, že by to bylo populační politikou státu. Tradice velké rodiny je tu mnohem silnější, a to je základ. Porodnosti ve velkém, zdá se, nezabránilo ani právo na dobrovolný potrat v prvních deseti týdnech těhotenství (pozdější jen ze zdravotních důvodů), zajištěné zákonem z roku 1983. Možná i proto, že je i toto právo u plnoletých vdaných žen omezeno. Ženy nesmějí jít na potrat bez písemného souhlasu svého manžela.
V Turecku začíná boj o právo na potrat
Ve společnosti silně ovládané patriarchálními tradicemi může být právo na potrat problémem. Statistiky se jím bohužel nezabývají a čísla známá nejsou. A v chudších venkovských oblastech, kde je nedostatek zdravotnických zařízení a kam kvalifikovanější lékaři spíše nezavítají, nemají ženy bez prostředků k delší cestě za nimi šanci na odborně provedenou interrupci.
Čísla z roku 2008 říkají, že v Turecku bylo dobrovolným potratem ukončeno 10 % těhotenství, tedy mnohem méně než v EU, kde byl průměr 30 %. Zdálo by se tedy, že by Turecko toto téma zatím řešit nemuselo (kromě zpřístupnění a zlepšení lékařské péče i v odlehlých oblastech). Proto pro mě bylo překvapením, když v květnu premiér Erdoğan prohlásil, že (jelikož?) považuje potrat za vraždu a podle něj se ukončení těhotenství neliší od vraždy novorozeněte. Proto připravuje vláda nový zákon, který na to bude brát ohled. Erdogan zmínil i čtyři týdny gravidity jako nejzazší lhůtu pro potrat, v té době se ovšem o mnoha těhotenstvích ani neví…
Jeho slova nezůstala osamocena a zřejmě nebyla izolovaným náznakem o jakýchsi vágních plánech. Erdoğana podpořila ministryně pro rodinu a sociální věci s tím, že potrat je ukončení těhotenství poté, co byly ignorovány ostatní způsoby antikoncepce, a je porušením práva na život již vzniklý v matčině děloze. Ve stejném duchu se vyjádřil předseda turecké parlamentní komise pro lidská práva. Ministr zdravotnictví věcně vysvětlil, že si stát přeje omezit počet potratů a že se již pracuje na studii, jak toho docílit. Zkrátka a dobře, v Turecku se povede boj, který nemusel být. A hrozí mu i krok zpět v něčem, co je asi třeba řešit jiným způsobem – třeba větší osvětou a nastolením těchto témat i mezi nevzdělanými a méně nábožensky založenými vrstvami.
Jak ukazují četné příklady ze světa, zákaz legálních potratů vede hlavně k mnohem nebezpečnějšímu neodbornému ilegálnímu provádění. Země, ve které jsou práva žen na soukromé úrovni dost nejednoznačná, mohla od znovuzavádění podobných zákazů upustit. Podstatně tak omezuje jejich právo o sobě rozhodovat.
Turecký premiér se údajně obává negativního přírůstku obyvatelstva a postupného vymření národa. Ze současných zhruba 74 milionů by ovšem podle odborníků počet Turků v roce 2030 měl stoupnout na 90 milionů bez jakýchkoliv vnějších zásahů a změn.
Je známo, že Erdoğan je zastáncem velké rodiny. Nedomnívejme se ale mylně, že by za vším stál islám jako takový. Ten obecně byl a je k potratům benevolentnější než křesťanská církev, i když se situace v dějinách různě měnila. Zatím posledním vyjádřením tureckého náboženského úřadu Diyanetu na toto téma bylo schválení potratů bosenských muslimek znásilněných za jugoslávské války. Na zmíněná slova členů vlády zatím nereagoval.
Návrh nového tureckého zákona by se měl brzy objevit v parlamentu. Uvidíme, jaký bude. Přinejmenším na sebe přitáhne pozornost doma i v zahraničí a zcela jistě odláká pozornost od mnoha jiných závažných problémů, které je třeba dořešit.