Dan Bárta „zabil“ písně jiných. S big bandem zpívá Baby Jane i anglický Pramínek vlasů

Rozhovor s Danem Bártou (zdroj: ČT24)

Stále odkládané koncerty s rozhlasovým Big Bandem Gustava Broma přivedly Dana Bártu opět do nahrávacího studia. Coververze skladeb připravených v aranžích pro velký orchestr se rozhodl natočit na album, aby si zkrátil „zoufalé období“. Novinku pokřtí 14. prosince, tedy v den svých narozenin, při koncertě v Českém rozhlase.

Album Bárta nazval I Killed This Song At Karaoke Last Night (Zabil jsem tuhle píseň minulou noc při karaoke). Vypůjčil si z komentáře pod videem těžké instrumentální skladby skupiny Polyphia.

„Přišlo mi vtipné, že chlápek, který tam tu větu prostě jen vyprsknul, tak tím jednak naznačil, že není jednoduché se s coverem popasovat, a jednak tam byla malá naděje, že si vzal kytaru a místo hlavního kytaristy té skupiny to zahrál tak, že všichni upadli,“ vysvětluje.

Jestli skladbu „zabil“ v pochvalném nebo opačném duchu, záleží prý, jestli ji poslouchá skalní fanoušek původního interpreta, nebo fanoušek Dana Bárty.

Kromě Baby Jane od zmíněného Roda Stewarta se na album dostal hit Human indie rockových The Killers, Fortune švédsko-japonské skupiny Little Dragon i píseň Intropicture z dílny Bártovy domovské skupiny Illustratosphere. Všechny skladby upravil aranžér Bromova big bandu Miroslav Hloucal.

Poameričtění českého hitu

„Aranžmá pro big band je vlastně způsob, jak těm písničkám vzdát hold. A cover také znamená, že člověk v sobě najde chuť – a odvahu – s radostí si zazpívat věci, které kdyby býval byl jiným člověkem, tak by je uměl složit a nazpívat jako první,“ nepochybuje Bárta.

Z českých hitů si vybral Pramínek vlasů od Jiřího Suchého – ovšem notoricky známkou písničku nahrál v anglickém překladu. „Mám Pramínek vlasů tak rád, že ji považuju za jednu nejlepších populárních písní všech časů v české popmusic,“ netají se Bárta.

„A napadlo mě, jak by to znělo, kdyby se to přepsalo do angličtiny. A Míru Hloucala jsem poprosil, jestli by to nemohl udělat opravdu ve velkorysém, sinatrovském ‚prďáckém soundu', bez zbytečných moderních prvků, aby to fakt znělo staře v tradičním smyslu slova. Protože by se pak mohlo stát, což byl plán, že tu písničku jen tak někdo z místa nepozná a řekne si: ‚Sakra, tohle já znám, ale co to je za věc?'“ Jeho koncept skladbu „poameričtit“ se prý Jiřímu Suchému líbil.