Boeing 767 se v té době počítal k nejmodernějším strojům. Vybaven byl řadou automatizovaných funkcí, takže už nevyžadoval přítomnost palubního inženýra. Při letu č. 143 společnosti Air Canada v něm z Ottawy do Edmontonu směřovalo 61 cestujících a osm členů posádky.
Letadlo za sebou mělo zhruba polovinu cesty, když varovné světlo upozornilo posádku, že jedno z palivových čerpadel vykazuje nízký tlak. Možnosti vysvětlení byly dvě: buď rozbité čerpadlo, nebo nádrž na suchu. Když se rozblikala kontrolka i druhého čerpadla, piloti se přiklonili k druhé variantě a rozhodli se pro přistání.
Nejbližší letiště se nacházelo necelých dvě stě kilometrů daleko ve Winnipegu, ale i to se ukázalo jako nedostižný cíl. Nejprve přestal fungovat levý motor a poté skutečně došlo palivo. Stroj se naštěstí nezřítil, ale díky dobrým aerodynamickým vlastnostem se z něj v osmitisícové výšce stal kluzák.
Plachtící aeroplán piloti stočili na opuštěnou vojenskou základnu Gimli, kterou první důstojník dobře znal z dob, kdy létal pro armádu. Letadlo bylo pro přistání příliš vysoko, takže bylo třeba provést ještě jeden kaskadérský kousek, aby neminuli dráhu – dostali stroj do skluzu, jako by šlo opravdu o kluzák, ne dopravní letadlo.
Podařilo se jim zastavit s čumákem u země sotva třicet metrů od lidí, kteří na někdejší dráze o víkendu kempovali. Nikomu se nic nestalo. Lehčí zranění si několik lidí přivodilo až při opouštění letadla. Také poškození stroje bylo v podstatě zanedbatelné, takže po provizorní opravě doletělo do Winnipegu a po několika týdnech už zase rolovalo po dráze. Létalo až do roku 2008.
Vyšetřování nehody ukázalo na závadu v palivovém počítači, která se málem stala tragickou, protože zároveň selhal i záložní systém. Kanadské státní úřady došly k závěru, že na nehodě má svůj díl viny i letecká společnost, jejíž předpisy a výcvik posádek i pozemního personálu nebyly dostatečné. Pokus mechaniků problém se závadou vyřešit měl totiž přesně opačný efekt.
