Kvůli Karlovu mostu se zřejmě (přesné datum se neví) mohlo kopnout 9. července 1357 v pět hodin a 31 minut, což jako vhodný začátek velkolepé stavby vypočítali astrologové. Spíš ovšem založení připadlo na svátek zemského patrona svatého Víta, tedy na 15. června.
Jako spojnice vltavských břehů sloužil most ještě daleko před dokončením, v roce 1378 i tudy doprovázel smuteční průvod na poslední cestě Karla IV. Definitivně dokončen dle zápisu v Liber decanorum (děkanské knize) byl až 22. června 1503. Neustálé opravy se totiž vršily už během stavby především kvůli povodním, v roce 1432 velká voda zbořila dokonce pět pilířů a napravit škody trvalo přes sedmdesát let.
Že Karlův most odolal živlům i času, připisují pověsti materiálu, z něhož je údajně postaven. Praví se, že stavitel Petr Parléř nechal do Prahy svážet vejce. Nikdo by se asi moc nedivil, protože ve středověku nebylo neobvyklé přidávat do malty – a tím ovlivňovat její vlastnosti a rychlost tuhnutí – vaječné bílky, ale i mléko, ovocné šťávy, sádlo, krev, pivo nebo moč. Obyvatelé Unhoště prý dodávku mléka pro Karlův most nějak popletli a do Prahy poslali tvaroh a syrečky.
Legenda o vejcích, z nichž byla významná středověká památka postavena, se poměrně ujala. Z výzkumu Vysoké školy chemicko-technologické v Praze nicméně v roce 2010 vyplynulo, že „při stavbě Karlova mostu, respektive při přípravě malty pro výplňové zdivo, nebyly do malty přidávány organické látky obsahující proteiny (obecně řečeno vajíčka, mléko, klíh apod.) v množství, které by bylo měřitelné standardními metodami (FTIR spektrometrie) a které by mělo technologické opodstatnění“.
Naopak se k překvapení vědců zjistilo, že tehdejší stavitelé k sobě kameny lepili takzvanou římskou maltou, vhodnou pro vodní stavby. Přestože se myslelo, že její receptura (tuhnutí a tvrdnutí vypálené směsi křemičitanu a uhličitanu rozmíchané ve vodě) zanikla i se starým dobrým Římem.
„Vlastnostmi připomíná středověká malta z Karlova mostu dnešní lehké konstrukční betony, z nichž se staví například moderní mosty nebo vrtné plošiny na ropných polích v moři,“ ocenili vědci staletí starý materiál. Kdyby zedníci ovšem maltu „zadělali“ fůrami vajec, tuhost a pevnost by se ztratila.
A co ta legenda o vejcích? Je možné, že tuhle dezinformaci vypustili do oběhu sami stavitelé, aby odvedli pozornost od svého know-how.
Výzkum měl odpověď i na jinou zprávu, která jen o dva roky dříve zmiňovala, že z vajec se most pravděpodobně stavěl. Přítomnost slepičího proteinu ve zdivu lze prý vysvětlil klidně svačinou středověkého kameníka, který skořápky z oloupaných vajec házel prostě na hromadu písku, na níž si zrovna dával pauzu. Koneckonců této verzi neodporuje ani část legendy: Doprava křehkého nákladu po všelijakých cestách a ve vozech se žalostným odpružením byla trochu ruleta, a proto, aspoň se to tak vypráví, ve Velvarech vajíčka raději napřed uvařili.
