Komunisté tolerovali swing jako hudbu utlačovaných černochů, vysvětluje Ondřej Havelka

Posluchači chtějí hudbu, která je kvalitní a má hlubší smysl, říká hudebník Ondřej Havelka, který byl hostem Událostí v kultuře. Právě touto touhou ze strany publika si vysvětluje současný úspěch muziky dvacátých a třicátých let minulého století. Tento týden nově vyšel soubor hned čtyř alb Originálního Pražského Synkopického Orchestru nazvaný Legendární gramofonové snímky z let 1976–1989. Rozhovor vedla Petra Křížková.

Video Události v kultuře
video

Ondřej Havelka: Lidé jsou unaveni z populární hudby, chtějí slyšet kvalitu

V nově vydaném kompletu alb z let 1976–1989 jsou americké songy zpívané v angličtině. Jak obtížné bylo v době normalizace prosadit vydání těchto písní v originále?

My jsme vždy, když šlo o nějakou diskusi, zda vydat, či nevydat, nebo zda to můžeme hrát, či ne, tvrdili, že šlo o hudbu utlačovaného černošského lidu. To byl zásadní argument, který fungoval. Pochopitelně ale byly povolené jen gramofonové nahrávky. Do rádia nebo do televize jsme s americkými písněmi absolutně nesměli.

Komplet čtyř alb se uzavírá rokem 1989. Tehdejší doba v hudbě patřila spíš nablýskaným diskohitům, které měly dokazovat uvolněnost doby komunismu. Čím si vysvětlujete popularitu písní z dvacátých a třicátých let?

Myslím, že důvody byly dva. Ten první byl, a to se nechci chlubit, ale myslím si, že jsme fakt hráli dobře. A ten druhý důvod – myslím, že tam fungovala taková nostalgie po první republice, celkem logicky, protože všichni se upínali k té době jako k vysněné době svobody a nezávislosti. Dnes už se to tak nevnímá, protože tu svobodu, i když poněkud relativní, máme. Ale tenkrát to bylo strašně silné. V době komunismu to byla taková vysněná, krásná doba.

Bylo uhlazené gentlemanské chování a dobré mravy, které jste už tehdy reprezentoval, a to nejen na koncertech, nějakým vaším protestem vůči tehdejší realitě? Nebo jste se měl narodit v jiné době?

Chtěli jsme být důslední do detailu ve všem, co se týkalo autentické interpretace starého jazzu. Takže jsme dbali i na image a hleděli jsme na to, abychom měli skutečně dobové účesy a kostýmy. Tím pádem jsme šli i proti ušmudlanosti reálnému socialismu.

Dnes máme různé možnosti na internetu, naše uši jsou denně zahlcovány novými interprety a písněmi. Je muzika z 20. a 30. let, pravý opak dneška, pro jisté snílky? Jak si vysvětlujete, že s Melody Makers máte vyprodané koncerty, lidé zkrátka tu dobu milují? Je to stejné jako za socialismu?

Myslím, že se to trošku změnilo. Teď je všeobecný, velký, celosvětový boom návratu ke swingu. Mládež touží po swingu a učí se swingové tance, roste u nás počet klubů, které se věnují swingovému tanečnímu umění. Důvod je v tom, že oni už jsou unavení z mainstreamové populární hudby a chtějí slyšet hudbu, která má trochu hlubší smysl a která je kvalitnější.

Nechci sahat do svědomí autorům populární hudby, ale myslím si, že 90 procent toho, co se běžně v médiích hraje, je skutečně dost pokleslá produkce. A ten swing je strašně kvalitní. I tehdy tam samozřejmě byla spousta braku a balastu. Ale to, co jsme vybírali, a to, co hledíme, abychom hráli i dnes, je to nejlepší z té doby. A to je skutečně vysoce kvalitní.

CD bude pokřtěno v prosinci. Uvidíme vás také na koncertu?

Já jsem se to dozvěděl od vás, že to už vyšlo. Já jsem věděl, že se to připravuje, ale že to je venku, to jsem nevěděl. Nějaký křest se chystá, ale s Originálním Pražským Synkopickým Orchestrem, nikoli s mým orchestrem Melody Makers. Ale já tam budu.