Recenze: Mary Poppins se vrací bez pozvánky a nových triků

Studio Walt Disney si na vánoční svátky připravilo návrat oblíbené kouzelné chůvy, ale nedokázalo zopakovat půvab a ladnost mnohaoscarového snímku z šedesátých let, který se řadí mezi muzikálové klasiky. A to přesto, že nenápadně, ale o to úpěnlivěji opakuje starou recepturu.

Přes padesát let si filmoví diváci vystačili s jedinou a jedinečnou Mary Poppins s tváří Julie Andrewsové, která přiletěla s deštníkem do rodiny Banksových a vnesla do jejich životů nejen kupu kouzelných triků, ale vztahovou katarzi, která děti Michaela a Jane semkla s jejich rodiči dohromady.

Film plný nápaditých písní a nezkrotné fantazie okouzloval jednu generaci za druhou. A teď si studio Disney usmyslelo (zcela v souladu se svou politikou moderních variací populárních klasik), že jedna Mary Poppins je málo. A tak se postava vrací, doprostřed hospodářské krize třicátých let, když jsou Michael a Jane už dospělí a jeden z nich má už sám tři děti.

Přestože se snímek prezentuje jako pokračování, celou dobu ho doprovází zvláštní pocit déjà vu. Tady se totiž neobratně maskuje, že se točí obyčejný remake. Ale zatímco většinou se remaky snaží látku pojmout jinak, třeba lépe, tak Mary Poppins z roku 1964 jako by byla příliš dokonalá, než aby jí bylo možné změnit byť jediný vlásek.

A tak v roce 2018 vznikl film, který esteticky usiluje o stejný dojem jako padesát čtyři let starý studiový film, přičemž navozuje zdání, že chce vyprávět nový příběh, aniž by však přišel s vlastní pořádnou zápletkou.

Způsob, jakým se skrývá scenáristická lenivost, je až neuvěřitelný – z návštěvy strýčka se udělá návštěva sestřenice, z tanečního čísla kominíků je taneční číslo lampářů a matku bojující za práva žen nahradí její agitující dcera. Zopakovat se pak musí jedna návštěva reálných herců v animovaném světě a stranou nezůstanou ani doslovné citace.

Čekání na radost

Samozřejmě, kdo nezná muzikálovou klasiku, toho by to trápit nemuselo, kdyby ovšem kopie sama hladce fungovala. Film selhává při naplňování očekávání, že už tak dost cukernaté vánoční svátky ještě trochu osladí kupou radosti. Kolem Mary Poppins se vrací se totiž hned od začátku vznáší opar trudnomyslnosti.

Je to dáno zasazením do éry hospodářské krize (aniž by ovšem film rozhodnutí vyprávět příběh v této době nějak víc zužitkoval za rámec kulisy) a tím, že se postavy vyrovnávají se smrtí Michaelovy manželky a matky jejich tří dětí (v čemž se Disney navíc opakuje i v rámci letošní tvorby – i listopadový Louskáček a čtyři říše operoval s rodinnou krizí kvůli ztrátě matky).

Mary Poppins se vrací
Zdroj: Falcon

A i když se ostrovní muzikál začne pozvolna rozveselovat poetikou adorující potrhlost, jako když Mary Poppins učí, že všechno nemožné je možné, tak příběh neustále těžkne zápletkou zavánějící bankovní administrativou, ať už jde o splátky dluhu, nebezpečnou hypotéku nebo hledání listiny potvrzující vlastnictví akcií. Jako by chtěl film nabádat k dobré finanční gramotnosti, avšak za asistence laciné karikatury zlého bankéře (v níž se plýtvá talentem Colina Firtha).

Ztracený talent

Skoro by se nechtělo věřit, že režíruje Rob Marshall, člověk, který stojí za fenomenálním muzikálem Chicago, jež sbíralo Oscary. Jenomže to bylo před více než patnácti lety. Od té doby z tvůrčího hlediska spíš upadá, byť leckdo by za jeho nejtemnější chvilku označil sedm let staré Piráty z Karibiku s podtitulem Na vlnách podivna, s kterými sérii proměnil v klauniádu.

S Mary Poppins si příliš renomé nevylepšuje, už proto že nezabránil zastarale strnulému snímání muzikálových momentů, které v ničem nepřipomíná metody, s nimiž dynamicky roztančil právě Chicago. V Mary Poppins se vrací jsou momenty, kdy píseň přímo žadoní o živější pojetí, ale kamera i střih jsou k tomuto volání netečné.

Mary Poppins se vrací
Zdroj: Falcon

V něčem ale produkce měla šťastnou volbu, a to když hledala nástupkyni Julie Andrewsové. Mary Poppins si nyní zahrála její britská kolegyně Emily Bluntová. S Marshallem spolupracovala už na jeho minulém muzikálu Čarovný les. Bluntová je výhrou, protože naplňuje povahové rysy Mary Poppins, ale nedělá imitátorku, má svou vlastní vnitřní sílu. V podání Bluntové je o něco příkřejší, sebevědomější a vzbuzuje dojem, že ví daleko víc, než dává najevo.

Ve výsledku se ale její přínos téměř vytrácí, snad i proto, že návrat postavy působí zbytečně. Jen si vezměte, že zatímco v šedesátých letech Mary Poppins dorazila na základě inzerátu hledajícího chůvu, letos přilétá bez toho, že by ji někdo zval. A přestože nálada ve společnosti nemusí být v současnosti kdovíjak nadšená, takže by její schopnost otevírat lidská srdce a připomínat dospělým smysl dětství mohla přijít vhod, ocitá se Poppins ve společnost mnoha konkurentů. Dnešní filmový průmysl totiž snad až přespříliš naplňuje poptávku po dobrodružstvích, která po dospělých chtějí, aby byli spíš dětmi.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

„Tanec na kostech mrtvých.“ Ruská kultura kryje v Mariupolu zločin okupantů

Tento týden jsou to čtyři roky od ruského bombardování divadla v Mariupolu, v němž se ukrývali ukrajinští civilisté. Útok nepřežily stovky lidí, přesný počet obětí zřejmě nikdy nebude znám. Okupanti důkazy svého zločinu zničili a na místě postavili nové divadlo, jehož okázalé – a pouze zdánlivé – otevření doprovázela prohlášení o „nezničitelné ruské kultuře“. Ukrajinci mluví o „tanci na kostech mrtvých“ a experti o důkazu, že ruská kultura je součástí okupační politiky.
20. 3. 2026

Video„Už bych rád zase něco řekl.“ Ondřej Ruml má nové album

Ondřej Ruml po patnácti letech vydává autorské album, kde se podílel na většině hudby a textů. „Nazrál ve mně čas, že už bych rád zase něco řekl, ale chtěl bych se věnovat do hloubky svým pocitům a vjemům,“ vysvětlil pro ČT24. Nahrávku s desítkou písní nazval Vždycky to tu bylo. „To je to, na čem se shodneme napříč generacemi, vyznáními a náboženstvími,“ vysvětlil. Název platí i pro to, jak Ruml vnímá nahrávání desek. „V dnešní době se říká, že alba se moc nevydávají, že se mají vydávat spíš singly, ale já si myslím, že album má ten hlavní smysl v tom, že to je jako kniha. Nějak začíná, pokračuje a končí. Zpěvák či interpret tím vydává pohled do svého světa,“ říká.
20. 3. 2026

Herce Vala Kilmera „hluboko z hrobu“ oživí AI

Herec Val Kilmer zemřel před téměř rokem, přesto se objeví v chystaném filmu As Deep as the Grave (Hluboké jako hrob). Umožní to generativní umělá inteligence. Podle agentury AP se jedná o jedno z dosud nejodvážnějších využití AI ve filmové tvorbě.
20. 3. 2026

V Lipsku začal knižní veletrh, za Česko čte Pilátová či Hlaučo

V německém Lipsku začal mezinárodní knižní veletrh, za Česko se na něm představí čtrnáct autorek a autorů. Od loňského podzimu probíhá v německy mluvících zemích Rok české kultury. Akce vyvrcholí na podzim největší knižní výstavou světa ve Frankfurtu nad Mohanem, kde bude Česko čestným hostem.
20. 3. 2026
Načítání...