Mnohdy dramatické osudy obyčejných lidí v době husákovské normalizace popisuje právě vysílaný dokumentární cyklus Příběhy 20. století. Mluví o lidech a s lidmi, kteří se rozhodli tehdejšímu režimu vzepřít, i o těch, kteří zvolili opačnou cestu. Dokumenty, připravené společností Post Bellum a Českou televizí, dostaly i knižní podobu pod názvem Normalizované životy.
Jak dnes bereme normalizované životy? Příběhy 20. století vycházejí knižně
Příběhy 20. století vycházejí knižně (zdroj: ČT24)
Povinná vojenská služba, kolektivizace zemědělství, socialistické školství nebo doping – Příběhy 20. století zpracovaly šestnáct témat spojených s takzvanou normalizací. Nahlédnout na život v sedmdesátých a osmdesátých letech v Československu se dokumenty snažily na základě výpovědí shromážděných v projektu Paměť národa, doplněných o archivní materiály.
Zpracované příběhy tak ilustrují normalizační každodennost: smíření s realitou, ale i snahu se vymanit. „Zkoumáte, jakým způsobem se (lidé) staví ke své minulosti dnes. To je pro mě možná důležitější, než abych považoval jejich výpovědi za bernou minci z hlediska historie. Člověk, který vám dává rozhovor po třiceti letech, v podstatě hlavně interpretuje sám sebe,“ domnívá se Adam Drda, jeden z autorů Příběhů 20. století.
Knihu sestavil se spoluscenáristou Mikulášem Kroupou. Čtenáři se díky ní mohou mimo jiné zamyslet nad tím, jak snadno se mohl člověk stát spolupracovníkem StB, proč někteří umělci podepsali antichartu nebo jak komplikované bylo za normalizace přihlásit se k homosexualitě.