Začal festival Pražské křižovatky
Pondělní původní představení Lippy pojednávalo o hromadné sebevraždě čtyř žen. Čím vás zaujalo?
Sodja Zupanc Lotkerová: Snažili jsme se do dramaturgie Pražských křižovatek přinést věci, které jsou zajímavé jak obsahově, tak formálně. Nejde o klasickou činohru, ale vesměs o tvary, které se vytvářely během zkoušení – a toto představení je jedním z takových příkladů.
Marta Ljubková: Myslím, že to je inscenace, která nemá v Česku obdoby, protože málokterý tvůrce u nás se odváží v průběhu jedné inscenace třikrát naprosto změnit vyprávěcí jazyk. Najednou ve chvíli, kdy divák ví, co se děje na jevišti, se všechno změní a začíná se vyprávět jinak a o něčem jiném. To nám přišlo jako divadelně vzrušující zážitek.
Festival nabízí mezinárodní zastoupení. Na co z jeho programu byste rády upozornily?
Marta Ljubková: Například na Romea Castellucciho z Itálie, který přijel se svou nejnovější inscenací Democracy in America. Mimořádně osobní je slovinské divadlo Beton Ltd. s inscenací Ich kann nicht anders. Nedílnou součástí festivalu jsou i diskuse a debaty.
Sodja Zupanc Lotkerová: Obzvlášť chceme pozvat na Rabiha Mrouého v neděli, libanonského umělce, který už je ve všech světových divadelních učebnicích. Připravil si zajímavé představení na pomezí reality a fikce.
Jak silné sepětí s osobností Václava Havla si chce festival do budoucna ponechat?
Marta Ljubková: Není těžké ponechat těsné sepětí, protože Havlovy myšlenky a jeho koncept jak ve vztahu k veřejnému životu, tak k umění, byl tak silný, že témat, která v něm můžeme nacházet, je nepřeberně mnoho.
