Architektem roku 2017 se stala Kateřina Šedá. Česká umělkyně, která není architektkou, ale její tvorba má blízko k sociální architektuře. Svými projekty zasahuje do veřejného prostoru a ovlivňuje jimi veřejný život. K těm nejznámějším patří „přestěhování“ jihomoravské obce Bedřichovice do Londýna.
Ocenění Architekt roku patří tomu, kdo se v uplynulých letech svým inovativním přístupem zasloužil o architekturu v Česku a její popularizaci. Kateřina Šedá podle poroty tuto podmínku splňuje – mimo jiné tím, že se svou činnost snaží přiblížit co nejširší veřejnosti a zároveň lidi přimět k vlastní (nejen umělecké) aktivitě.
Šedá (*1977), absolventka pražské Akademie výtvarných umění u Vladimíra Kokolii, zasahuje i do jiných oborů. Například za Brnox, netypického průvodce brněnskou čtvrtí Cejl, na němž se loni podílela, získala ocenění Magnesia Litera i v soutěži Nejkrásnější české knihy.
Z Bedřichovic do Londýna
Své sociálně koncipované projekty realizovala v Česku i v zahraničí. Často do nich zapojuje desítky osob, dokonce celé vesnice, které nemají s uměním nic společného. Experimenty s mezilidskými vztahy a sociálními vazbami chce lidi vykolejit z jejich stereotypů.
V roce 2005 obdržela Cenu Jindřicha Chalupeckého pro mladé výtvarníky za arteterapeutický projekt Je to jedno. Jeho smyslem bylo vzbudit u autorčiny babičky opět chuť do života. Pro své koncepce si ráda vybírá obyvatele z Brna a okolí. Například v projektu Každej pes, jiná ves rozeslala tisícovce rodin z brněnského sídliště Nová Líšeň košile s motivy inspirovanými barevnými fasádami paneláků. Jako odesílatele uváděla jiné obyvatele sídliště, aby tak propojila neznámé lidi. Do staré Líšně zase pozvala stovky výtvarníků, aby portrétovali místní a pokusili se tak najít Líšeňský profil.
Opakovaně se vracela také do Bedřichovic na Brněnsku. Pro tamní obyvatele uspořádala například soutěž v chytání lelků nebo volby. Bedřichovické také převezla do Londýna před galerii Tate Modern, v níž vystavovala jako první Češka. V prostoru odpovídajícímu velikosti katastrálního území Bedřichovic se věnovali činnostem běžného života na vesnici, jako je práce na zahradě nebo hasičské cvičení. Na projekt Od nevidím do nevidím pak navázal projekt Bedřichovice nad Temží, v němž naopak typické znaky Londýna, jako telefonní budku, přenesla do moravské obce.
Sociálně-uměleckou akci realizovala také v kalifornském městě Los Altos, kde ve spolupráci s jeho obyvateli vytvářela místní knihu rekordů. Tento projekt ji inspiroval k rekordu, k němuž vyzvala ukrajinské město Slavutyč, které bylo postaveno po černobylské havárii pro lidi zasažené katastrofou – 1325 lidí na její popud podalo žádost o vízum do Brna. Loni uspořádala v Helsinkách Tram Buskers Tour, do níž zapojila pouliční hudebníky.
Kromě Kateřiny Šedé porota do užšího výběru nominovala i architektonické ateliéry ORA, PROJEKTIL ARCHITEKTI a sdružení 4AM.
Architektonicky líbezné Líbeznice
Čestné uznání porotci udělili starostovi Líbeznic Martinu Kupkovi. Ocenili, že ve středočeské obci s 2,5 tisíci obyvateli vznikla v posledních pěti letech z jeho iniciativy řada povedených architektonických realizací, například komunitní centrum Dřevák od ateliéru M1.
