Na tomto světě si rozumí Zahradníček, folklor i merengue

Rozhovor s Martou Töpferovou

Kouzlu lidových písní jste po albu Milokraj z roku 2013 podlehla už podruhé. Tentokrát jste je ale propojila s latinskoamerickou hudbou, které se léta věnujete. Odráží tedy novinka vaši muzikantskou duši se vším všudy?

Přesně o to se snažím. Žila jsem mnoho let v emigraci, kde jsem načerpala mnoho různých stylů, zejména mě zaujaly ty latinskoamerické a španělské, takže v návratu ke kořenům se odkazuji k nim i na lidovou hudbu z Moravy a slovanských oblastí. 

Jak se latinskoamerický rytmus snese s folklorními motivy?

Například jsem si na desku dovolila zhudebnit báseň Antonína Sovy Co mohl najíti poutník v rytmu venezuelského merengue. Protože jde o rytmus na pět a ta báseň má pět slabik: Za rána poutník přišel do kraje, cos neznámého v dálce hladaje…

Je za vaší hudební láskou k folkloru ukrytý stesk prožitý v letech emigrace?

Určitě to hrálo roli. Jsem moc vděčná za období, které jsem strávila ve Spojených státech, nicméně jsem také vděčná, že jsem měla možnost se vrátit. Stýskalo se mi po krajině, po mateřštině, po hudbě.

Máte ohlasy na svou tvorbu od těch, kteří se českým a moravským folklorem zabývají? Jak se jim líbí vaše inspirace a propojování s jinými žánry?

Musím říct, že zatím máme krásné ohlasy. Možná i proto, že moje skladby nejsou jen přearanžované lidové písně, ale že se snažím psát novou hudbu, která sice čerpá z lidových tradic, ale posouvá je dál, do nových barev, do nového kontextu. 

Je na albu cítit i vliv muzikantů, kterými jste se obklopila? Třeba Davida Dorůžky nebo Stanislava Palúcha.

Mají na desce obrovskou zásluhu, jednak proto, že jsou mistři svých nástrojů, ale také proto, že jsou silnými hudebními osobnostmi. Mají velký přesah, znají lidovou hudbu i improvizaci a jazz, hrajou i v komorních sestavách staré hudby. Jsem ráda, že Milokraj působí už pátý rok, oproti první desce jsme se hodně posunuli a hodně sehráli.