Když Paul McCartney koncertoval před rokem v Praze, vítala jej bouřící O2 Arena. Zpívala s ním sborově Hej Jude a padala do kolen při výbušné bondovce Live And Let Die. Nabídl více než dvouapůlhodinovou jízdu a ano, zní to až neuvěřitelně – dnes slaví světová legenda pětasedmdesátiny.
Ne yesterday, ale dnes. Sir Paul McCartney slaví pětasedmdesát
Události v kultuře 16. 6. 2016: Paul McCartney koncertoval v Praze (zdroj: ČT24)
Britský zpěvák, baskytarista, kytarista, klávesista a skladatel Paul McCartney se narodil v roce 1942 v Liverpoolu v rodině Jamese McCartneyho a jeho manželky Mary Patricie rozené Mohinové. Oba měli irské kořeny. Otec se věnoval prodeji bavlny a ve volném čase hudbě (za války pak pracoval jako dobrovolný hasič), matka byla zdravotní sestrou – porodní asistentkou.
Paul má ještě o rok a půl mladšího bratra Michaela, který se později pod uměleckým jménem McGear zabýval hudebními parodiemi a také fotografováním. Ačkoli byli oba synové pokřtěni jako katolíci, otec doma žádné náboženství trpět nehodlal. Paul zpočátku navštěvoval základku na Stockton Wood Road, později přestoupil na Joseph Williams Junior School in Belle Vale.
Zvládl pak zkoušku na Liverpoolský institut, což bylo cosi jako gymnázium. V roce 1954 se cestou do školy v autobuse seznámil s o rok mladším spolužákem George Harrisonem a rychle se z nich stali přátelé.
Narazil na opilého chuligána. Jmenoval se Lennon
V roce 1956 Paula potkala těžká rána, když mu zemřela matka (možná to ho později sblížilo s Johnem Lennonem, jehož potkal stejný osud). Otec, bývalý klavírista a trumpetista, chtěl, aby se Paul naučil hrát na nějaký hudební nástroj – a ten si pod vlivem poslechu Radia Luxembourg a rock´n´rollu vybral samozřejmě kytaru.
Jelikož byl levák, dělalo mu potíže na ni hrát. Proto obrátil pořadí strun, aby mohl hrát nalevo, naučil se první akordy a dokonce složil svoji první písničku (I Lost My Little Girl). Hudebně ho ovlivňovaly americké rhythm & blues a zejména rock´n´roll: miloval zpěváka Little Richarda, přičemž z jeho pecky Long Tall Sally byl jak u vytržení.
V červenci roku 1957 se Paul potkal s opilým chuligánem, který se jmenoval John Lennon a měl svoji skifflovou kapelu The Quarrymen. Padli si do oka a John do ní Paula ihned angažoval, stejně jako mladého Harrisona. Basu v ní třímal Lennonův kamarád Stuart Sutcliffe. Kapela se různě přejmenovávala, až se přes Silver Beetles nakonec dopracovala k názvu The Beatles. V šedesátém roce přijala bubeníka Pete Besta a odjela za svým prvním velkým klubovým angažmá do západoněmeckého Hamburgu.
Vlasy přes uši, ofina těsně nad oči
Beatles si tam zažili skutečné galeje, ale nesmírně se tam sehráli a vyhráli. Paul pak po odchodu Sutcliffa přešel na baskytaru – obstaral si tehdy Hofner „violin“ bass, který se v dobách pozdější slávy Beatles stal takřka ikonickým nástrojem. Ikonickými se staly i nové účesy členů kapely – po stranách přes uši, vpředu s ofinou, těsně nad oči.
V německém přístavu hráli „brouci“ jak samostatně, tak i jako doprovod zpěvákovi Tony Sheridanovi. Jedna z písní, kterou s ním natočili, My Bonnie, se pak dostala do rukou majiteli velké prodejny gramodesek Brianu Epsteinovi. Zalíbila se mu energie, která z ní čišela: okamžitě se jel podívat do liverpoolského Cavern Clubu, kde zrovna Beatles hráli. A byl z nich úplně auf – byli mladí, vtipní a divocí. Stal se jejich manažerem a sháněl pro ně gramofirmu, kde by mohli nahrávat.
Uspěl až u producenta George Martina, vedoucího malého labelu Parlophone, pobočky společnosti EMI. V roce 1962 byla podepsána smlouva, přičemž došlo ještě k výměně bubeníka – Besta vystřídal Ringo Starr. Skupina pak natočila svůj první hit Love Me Do a následně v letech 1963 až 1965 nastala hysterie, známá jako Beatlemania: kdekoliv na světě band koncertoval, doprovázel ho frenetický řev fanoušků, tedy zejména fanynek. A Paul byl mezi nimi dvojnásob oblíben, říkaly mu „cute Beatle“ neboli „roztomilý Beatle“.
Nejslavnější alba rocku a popu
Jelikož Brouci pocházeli z Liverpoolu, začalo se jejich stylu říkat jako hudebnímu časopisu, pojmenovaného podle řeky městem protékající: „Mersey Beat“. V podstatě se jednalo o hlasitý kytarový rock s propracovanými vícehlasy, jakousi fúzi mezi domácím skifflem, folkem a americkým rock´n´rollem, s vokály á la Everly Brothers. John a Paul se hned stali hlavní autorskou dvojicí Beatles.
I když byly songy na deskách podepisovány dodnes nejslavnější skladatelskou markou Lennon-McCartney, přece jenom většinu písní nenapsali spolu, ale každý zvlášť. Když si tedy vezmeme Paula McCartneyho, je v tomto prvním období autorem nebo má alespoň zásadní podíl mj. na skladbách Love Me Do, I Saw Her StandingThere, All My Loving, And I Love Her, Can´t Buy Me Love, Things We Said Today, I´ll FollowThe Sun, We Can Work It Out či přelomové Yesterday.
Za nejlepší alba Beatles toho času jsou považovány „A Hard Day´s Night“ (1964) a „Help!“ (1965), víceméně soundtracky ke dvěma stejnojmenným beatlesovským veselohrám, v nichž si Brouci zahráli a které režíroval Richard Lester.
Určitým odklonem od Mersey Beatu k rhythm & blues a vlastně vůbec eklektičtějším směrem bylo LP „Rubber Soul“ (1965), kde má Paul mj. songy jako Drive My Car nebo Michelle.
Do ještě progresivnějšího alba „Revolver“ (1966), již se zárodky psychedelického rocku, přispěl hudebník mj. skladbami Eleanor Rigby, Here There And Everywhere, Yellow Submarine či For No One, a je také autorem tvrdší singlovky Paperback Writer. Rok 1966 byl také posledním, kdy kapela koncertovala: několik předchozích otřesných zážitků, kdy šlo jejím členům doslova o krk, je donutilo nekonečná turné stopnout. A soustředit se tak hlavně na studiovou práci.
Zásadním způsobem se McCartney podílel na jednom z nejslavnějších alb v dějinách rocku a popu „Sgt. Pepper´s Lonely Hearts Club Band“ (1967): kromě jiného napsal nebo má hlavní podíl třeba na sonzích Sgt. Pepper´s Lonely Hearts Club Band, Lovely Rita, She´s Leaving Home, Getting Better a na prostředku skladby A Day In The Life.
Album, které je vlastně jedním velkým zvukovým experimentem, bylo původně koncipováno jako double, ale nakonec se zbylé písničky objevily na singlech a épéčkách, z kterých pak bylo v USA složeno beatlesovské LP „Magical Mystery Tour“ (1967). A na něm můžeme slyšet Paulovy skladby jako třeba Magical Mystery Tour, Fool On The Hill, Your Mother Should Know, Hello Goodbye nebo Penny Lane. Zároveň vznikl stejnojmenný film, na jehož realizaci se – po smrti manažera Briana Epsteina – nejaktivněji podílel právě McCartney.
Po meditacích v Indii a zapuštění delších hár, se během osmašedesátého roku připravovala a natáčela pro změnu nejprodávanější broučí řadová deska, 2LP „The Beatles“ (1968), známé jako „White (Double) Album“. Mládenci se na ní hudebně doslova vyřádili, samozřejmě včetně Paula – ten napsal nebo má hlavní podíl kupříkladu na skladbách Helter Skelter, I Will, Back In U.S.S.R., Ob-La-Di, Ob-La-Da, Blackbird nebo Why Doin´t We Do It In The Road, navíc je autorem nejprodávanějšího singlu kapely, Hey Jude.
Poté se vztahy v kapele vyostřovaly, Paul ji chtěl vést, ale vše směřovalo k rozchodu. V roce 1969 byla natočena dvě řadová alba Beatles – nejprve vyšlo výborné „Abbey Road“, kde má Paul hlavní podíl mj. na skladbách Oh! Darling, You Never Give Me Your Money a celém kolážovitém závěru elpíčka. A poté slabší „Let It Be“ (1969/70), do kterého McCartney napsal známé hity Let It Be, Get Back či songy I´ve Got A Feeling a The Long And Winding Road. Po vydání této desky The Beatles oficiálně oznámili rozchod.
Geniální skladatel a skvělý zpěvák
Paulův přínos do hudby Beatles byl (společně s Johnem) zásadní. Zaprvé byl eklektickým a geniálním skladatelem, schopným napsat prakticky vše – od cukrkandlu, přes folk, swing, okouzlující melodický bigbít, až po pořádnou tvrďárnu, zadruhé velmi inovativně používal hru na baskytaru, za třetí byl ze všech Beatlů nejlepším zpěvákem: jeho tenorový rozsah měl přes čtyři oktávy – od hlubokého probublávání přes silnou střední polohu, až po téměř chlapecký falzet, a když bylo potřeba, dokázal řvát jak Little Richard. A za čtvrté byl z kapely největší pracant, ve studiu se zdržoval nejdéle: neustále něco předělával, zkoušel, experimentoval.
V sedmdesátých letech se Paul McCartney věnoval sólové kariéře, rodině, obchodu, vegetariánství a kouření a propagaci trávy. V roce 1971 založil vlastní skupinu Wings, do níž zapojil i manželku Lindu (hrála na klávesy), tím třetím, kdo v ní vydržel po celou desetiletou dobu její existence, byl Denny Laine (kytara, zpěv).
Paul v tomto období střídal lepší okamžiky s horšími, poměrně vydařené je jeho album „Ram“ (1971), s Wings se určitě povedlo „Band On The Run“ (1973), částečně „Venus And Mars“ (1975), a slušně hodnoceno bylo živé trojalbum „Wings Over America“ (1976). Z Paulových hitů nebo dobrých skladeb této dekády lze připomenout mj. Maybe I´m Amazed, Too Many People, The Back Seat Of My Car, Uncle Albert/Admiral Halsley, Wild Life, Give Ireland Back To The Irish, C Moon, Hi Hi Hi, Live And Let Die (ústřední song stejnojmenné bondovky), dále třeba My Love, Band On The Run, Jet, Let Me Roll It, Junior´s Farm, Venus And Mars, Rock Show, Love In Song, Silly Love Songs, Mull Of Kintyre, So Glad To See You Here.
V další dekádě se McCartney víceméně hledal, alba byla snad až na „Tug Of War“ (1982) často průměrná, vyniklo jen několik samostatných písní jako třeba duet se Stevie Wonderem Ebony And Ivory, nebo některé další: Tug Of War, Somebody Who Cares, Take It Away, Say Say Say (duet s Michaelem Jacksonem), No More Lonely Nights, No Values, Move Over Busker, My Brave Face nebo This One.
Na přelomu 80. a 90. let se Paul pustil do celosvětového turné, které bylo zfilmováno pod názvem „Get Back“ (1991, režie Richard Lester). Pak se samozřejmě zúčastnil natáčení šestidílného historického dokumentu s všeříkajícím názvem „Antologie Beatles“ (1995, režie Bob Smeaton), a mezitím natočil dvě kvalitní alba: „Off The Ground“ (1992) s písněmi jako Looking For Changes, C´Mon People či Winedark Open Sea, a samozřejmě „Flaming Pie“ (1997) se songy Young Boy, The World Tonight, Beautiful Night a Souvenir. Paul se pak i po miléniu věnoval natáčení a hlavně koncertním šňůrám.
Charita, práva zvířat a marihuana
Co se týče osobního života, měl Paul McCartney v šedesátých letech první delší vztah s mladou herečkou Jane Asher, ale oženil se až v roce 1969 s fotografkou Lindou Eastman. S tou má tři potomky: Mary, Stellu a Jamese. Po Lindině smrti (1998) si v roce 2002 vzal modelku Heather Mills, s níž má dceru Beatrice Milly. Nicméně Millsová se ukázala být schopnou zlatokopkou – po několika letech se s hudebníkem rozvedla, a při rozvodovém řízení ho řádně oškubala. V současné době žije Paul s Nancy Shevell.
Paul McCartney byl a je činný v různých projektech na podporu charitativních organizací, angažuje se také v právech zvířat, bojuje za legalizaci marihuany. Co je ale hlavní – je jedním z nejúspěšnějších skladatelů a interpretů rocku a popu v celé historii.
Prodeje desek Beatles se pohybují mezi 500 a 600 miliony prodaných kopií, samostatně Paul prodal přes 100 miliónů. Jeho skladatelské partnerství s Johnem Lennonem (marka Lennon-McCartney) je dodnes nejslavnější značkou v poválečné historii pop music.
Získal 21 Grammy, jeho píseň pro Beatles Yesterday převzalo a svoje verze natočilo okolo 2200 umělců, což z ní činí nejčastěji přebíraný song vůbec. Byl dvakrát uveden do Rock And Roll Hall Of Fame – nejprve jako člen Beatles, později i sám za sebe. Jako člen Beatles získal Řád britského impéria a též titul Sir.
2016: Sir Paul McCartney si zahrál v Praze (zdroj: ČT24)