Dvojalbum Big Beat Line přináší nahrávky československých kapel z let 1965 až 1968. Není to však smutné ohlédnutí, plné rozčarování, ani nostalgické připomínání dávných bigbeatových časů. Naopak potěší, že řada písní, které jsou na Big Beat Line shromážděny, dokáže zafungovat i dnes, a to neříkám z pozice pamětníka.
Recenze: Rockové kořeny Big Beat Line potěší nejen pamětníky
Nepřímo se tak potvrzuje, že vybírat skutečně bylo z čeho, kvalitních nahrávek v onom období vzniklo dost, což je vlastně svým způsobem zázrak, připomeneme-li si podmínky, v nichž nahrávání samotné probíhalo, nevstřícné či přezíravé nahrávací techniky, ale hlavně to vše, co předcházelo povolení ke vstupu do studia. Album, zmiňované v průvodním textu jako přiblížení „předalbové doby“ zároveň může sloužit coby úvod k vloni vydané kompilaci z let 1967–1969 Beat Line.
Na počátku Olympic
Editoři sáhli po produkci skupin, jež v naprosté většině patřily k tehdejší první lize, jmenovitě jsou to Olympic, The Beatmen, Mefisto, Vulkán, The Matadors, Flamengo, Synkopa a Juventus . Každá přitom, naštěstí, patřila k nejlepším něčím jiným. Výběr začíná Olympikem, skupinou, jíž se dveře studií otevřely jako první. Instrumentálka Orange Blossom Special je asi známá spíše fandům americké country, dlužno však dodat, že si s původně banjovým partem kytarista Petr Janda poradil na čtvrtém singlu své kapely z roku 1965 se ctí a že to jsou na svou dobu docela prstolamy.
Big Beat Line 1965-1968
Další tři písničky dobře dokumentují éru, kdy Olympic doprovázel jiné zpěváky, v tomto případě tehdejšího krále našeho rokenrolu Mikyho Volka (Roll Over Beethoven) a také Pavla Bobka (Rave On). Obě jsou převzaté, což také patřilo k době, úsměvná je pražská angličtina. Yvonne Přenosilová již zpívá písničku našich autorů, pak již ale začíná dodnes Jandova trvající autorská dominance. Je zároveň slyšet, jak se coby autor zlepšoval, nechybí samozřejmě dodnes hraný velký hit Dej mi víc své lásky.
Karel Černoch bigbíťák
Kapitolou samou o sobě byli bratislavští The Beatmen, kapela, od níž jsme se určitě mohli dočkat mnoha skvělých písní, kvůli emigraci většiny členů však zmizela z naší scény. Zůstala však po ní řada dobrých písní, především pak Let's Make Summer, jejíž autor, kytarista a zpěvák Dežo Ursiny patřil později k největším osobnostem našeho rocku. Pražská kapela Mefisto se věnovala spíše klasičtějšímu repertoáru, zároveň se mohla pyšnit vysokou muzikantskou úrovní. To samé platilo pro brněnský Vulkán, na kompilaci potěší beatlesovská Píseň skleněné báně a již tehdy vynikajíc zpěváci, sourozenci Hana a Petr Ulrychovi.
Pražský Crystal můžeme pominout, o to víc si však zaslouží naši pozornost nahrávky The Matadors, a to nejen pro vynikající kytarové party Radima Hladíka, ale také pro jeho skladbu, vynikající Indolence. Také jejich ostatní nahrávky snesly dobře test času. Platí to i pro Flamengo, ještě v předmišíkovské éře, se zpěváky Petrem Novákem a Karlem Kahovcem, jehož Poprava blond holky vstřebala všechny dobové hudební impulsy, aniž by byla plagiátem. Zajímavý závěr pak nabízí Juventus s pěvecky jistým Karlem Černochem, ještě coby „bigbíťákem“.