Výběr, Běr a nakonec eR. Pražský výběr zkracuje názvy svých alb, nezkracuje ale svou existenci, i když o největším koncertu v historii skupiny, který se odehraje ve středu 7. prosince, se mluví jako o posledním. Podle „výběrového“ kytaristy Michala Pavlíčka to tak ale není. Ke kapele se při koncertu nazvaném eR – Last or Forever na pódiu připojí řada hostů a také symfonický orchestr. Vedle známých skladeb by měly zaznít i písně z novinky eR.
Michal Pavlíček: Last or Forever? Muzikantům je souzeno hrát do posledního dechu
Rozhovor s Michalem Pavlíčkem (zdroj: ČT24)
Rozhovor s Michalem Pavlíčkem
Bude koncert Last or Forever opravdu poslední?
Určitě to bude poslední koncert takových rozměrů, takhle gigantický koncert jsme nezažili, bude na úrovni západních show.
Hudebníci často říkají: Tohle je poslední koncert, poslední album… není to jen marketingový tah?
Muzikantům je prostě souzeno být na pódiu, seč nám síly stačí. Představa, že si někam zalezeme na svou zahrádku a budeme si užívat důchodu, to prostě nejde. Muzika je velkou drogou a hlavně elixírem mládí. Třeba Radim Hladík hrál až do posledního dechu, protože opravdu na pódium patřil, a myslím, že to platí pro většinu muzikantů.
Koncertní kampaň jste odstartovali natřením tanku nažluto před O2 arenou, prý proto, že chcete tuto halu dobýt…
O2 arena je K2 pro rockové muzikanty. Je to takové měřítko, jak máte ještě silné fanouškovské zázemí. A když je plná hala, je to pak úžasný zážitek.
Přizvali jste si symfonický orchestr. Zahraje „jen“ aranže vašich skladeb se smyčci, jak to tak často bývá, nebo má tentokrát i jinou roli?
Kloubení rocku se světem vážné hudby je vždycky problematické. Oslovili jsme Český národní symfonický orchestr, což je vynikající těleso, a zároveň nám doporučili dirigenta Stevena Mercuria, který se ujal i aranží. Mercurio je mimo jiné taky rockový kytarista, takže cítí oba dva hudební světy a umí mezi nimi vystavět most. Jeho aranže jsou velmi symfonicky barevné, ale nic nepředělávají.
Symfonici by dokonce měli mít i samostatnou koncertní část bez kapely…
Ano, první část bude postavená hlavně na nich, pak přijde takový výběrovský „nářezový“ set a na závěr se všichni propojíme. Ale i do první části Pražský výběr vstupuje, spolu s hosty, jako jsou Vojta Dyk, Jana Kratochvílová, Iva Pazderková, Gabriela Beňačková, Ondřej Soukup a rockový sbor. Přijdou i tanečníci a tak.
V záloze prý máte i jednoho tajemného anglického zpěváka. Je to jenom klep, nebo mohou posluchači nějaké podobné překvapení během koncertu opravdu čekat?
Žádné takové překvapení nebude. Chtěli jsme původně někoho takového pozvat, měli jsme hosty i vytipované, ale nakonec z toho sešlo.
V jaké sestavě Pražský výběr vystoupí – objeví se na pódiu všichni, kdo touto kapelou prošli?
Úplný komplet to nebude. V podstatě vycházíme ze dvou hlavních období: první deska a druhá deska. Je nás pět, objeví se ještě Jirka Tomek jako skalní člen Výběru a Ondra Soukup. Lidé uslyší nejen věci ortodoxně známé, ale i věci, které třeba nikdy neslyšeli.
Legenda jménem Pražský výběr (zdroj: ČT24)
Pražský výběr vznikl v 70. letech. V roce 2006 se ale rozpadl kvůli neshodám mezi vámi a Michal Kocábem. Před čtyřmi lety jste se dali zase dohromady, a kapela se tak dočkala comebacku. Jak vypadá vaše spolupráce v současné době?
Známe se třicet let a vlastně jsme spolu Výběr stavěli, je to naše společné dítě. Krize, které jsme si prožili, jsou způsobeny dlouhým soužitím, když jsou silné individuality silné, dojde k tření. A my jsme jedno takové zásadní nešťastné tření měli před deseti lety a vyústilo až v rozchod ve zlém. Nakonec se ho ale podařilo překlenout.
Roli v tom hrála atmosféra při úmrtí Václava Havla. Když jsme se po letech potkali na jeho pohřbu, podívali jsme se na sebe a podali si ruku. V takové smutné, symbolické atmosféře byly všechny ty naše hádky malicherné. Vždycky to mezi námi bude skřípat, pořád jsme dva kohouti na jednom smetišti, ale to spodní pouto je silné.