Dva roky po albu Vítr ve vlasech vydal Ivan Hlas Krásnej dar. Tentokrát ve studiu nahrál desku, na níž zařadil starší, méně známé, ale neprávem zapomenuté písně ze svého repertoáru. Novinku představil v rozhovoru pro Události v kultuře.
Ivan Hlas má Krásnej dar: Rád vzpomíná, ale nerad bilancuje
Rozhovor s Ivanem Hlasem (zdroj: ČT24)
Vracíte se k písním, které podle vás zapadly neprávem. Sázel jste na ně, už když jste je poprvé nahrával, ale publikum si tehdy vybralo jiné?
Je to tak. Neomylně vždycky ukážu na něco, co není hitem, ale tady jsem vybíral opravdu pocitově. Šlo o takovou objektivní intimitu, ne úplně osobní. Docela rád jsem se k tomu po přemlouvání vrátil.
Jak dalece jste skladby hudebně pozměnil?
Proměnil je můj spoluhráč Norbi Kovács, fenomenální kytarista. Přistoupil k nim aranžérsky a muzikantsky. Violoncellista Olin Nejezchleba tomu dal kabátek. A udělali jsme to úplně intimně - jen naše trio. Mám z toho nakonec radost.
Novinkou u vás není jen deska, ale také knížka…
Kniha je první soubornou sbírkou mých textů. Nevešlo se jich všech těch čtyři sta, co jsem tak zhruba napsal, je jich šedesát tři. Původně jich mělo být šedesát dva, přesně tolik, kolik mi je let, ale Václav Kopta, herec a též úžasný muzikant, napsal doslov, proto jsem přidal ještě jeden text, podle něhož doslov psal.
Patří kniha spolu s deskou k věcem, na nichž se ve vzpomínkách vracíte a bilancujete?
Docela rád vzpomínám na hezké věci, ale nerad bilancuju. To byla náhoda, a i k té knížce jsem byl trochu přemluven. Raději koukám dopředu.
Nové album jste napsal před dvěma lety, už se v hlavě rodí nápady na další desku?
Dřív jsem dělal jednu desku za rok, ale ty časy už jsou dávno ty tam. Nápady jsou a s muzikanty, s kterými teď hraju, to skáče samo, takže si myslím, že brzy uděláme něco nového.
Představíte skladby z desky Krásnej dar i posluchačům?
Vybírali jsme je i tak, aby se daly hrát bez újmy, aby zněly fakticky jako z desky. Takže na naší takzvané celoživotní šňůře budeme hrát i je.