ROZHOVOR. I když s koncem druhé světové války boje na frontách utichly, neskončilo násilí. Jeho aktéry i obětmi už nebyli vojáci, ale civilisté. Události, které se odehrály mezi květnem a srpnem 1945, přibližuje Jiří Padevět v publikaci Krvavé léto. Volně navazuje na jeho předchozí knihu Krvavé finále. Autor, jenž získal Magnesii Literu za Průvodce protektorátní Prahou, se k tématu v dalších dílech ještě vrátí, přislíbil v rozhovoru.
Můžete popsat, jakým událostem se kniha věnuje a jak navazuje na předchozí Krvavé finále?
Navazuje na ni velmi, děje se překrývají, jedna kniha doplňuje a vysvětluje druhou. Nejde jenom o násilí na českých a moravských Němcích, ale o násilí obecně. Tzn. jde o případy, kdy mimo bojové situace byli zavražděni civilní osoby, ať už to byli Češi, čeští Němci, vojáci Vlasovovy armády nebo vojáci Wehrmachtu, kteří se vzdali, a přesto byli zabiti.
Proč jste se rozhodl v tomto tématu pokračovat?
Období, které začíná rokem 1938 a končí rokem 1953 a je plné násilí, bych rád zmapoval celé. Když to dobře dopadne, přibude ještě kniha o událostech v roce 1938 o takzvaném sudetském povstání a pak průvodce stalinistickou Prahou, který bude končit padesátými lety.
Násilí, které popisujete, bylo různého charakteru. Jak se vám podařilo zmapovat tehdejší dění a jak dostupné byly zdroje o těchto informacích?
Zdrojů je skutečně velmi málo. Rád bych tu připomněl zakladatelskou práci Tomáše Staňka a Adriana Portmanna, kteří se jako historici tomuto období velmi věnují. Musel jsem do archivů okresních, krajských, hovořil jsem také s pamětníky a čerpal z existující literatury, především vzpomínkové. Nicméně u vzpomínek musíte vždycky postupovat trošku opatrně.
Dá se říci, kdo má v tom období krve na rukou více, nebo to je příliš zjednodušující vzhledem k tomu, co všechno se v té době dělo?
To je velice zjednodušující, protože musíme brát v úvahu i to, co se dělo předtím. Podobné období, kdy chybí zákonnost, dává velkou šanci jak kriminálním činům majetkové povahy, tak třeba i deviantům.
