Venezia, tedy Benátky, jsou tématem 17. Letních slavností staré hudby. Skladby z období 16. až 18. století zazní od 11. července do 4. srpna na několika historických místech Prahy, včetně Hradu, a to zahrány na původní nástroje nebo jejich repliky. Dokonce i na nástroj, sestrojený nedávno podle nákresů malíře a vynálezce Leonarda da Vinciho.
Stará hudba přenese Prahu do Benátek. I pomocí Da Vinciho
Rozhovor s ředitelkou festivalu Monikou Václovou (zdroj: ČT24)
Rozhovor s ředitelkou festivalu Monikou Václovou
Letos posluchače zavedete do italských Benátek. Jak tomu tedy odpovídá výběr hudby?
Každoročně festival zve na koncerty, které propojuje jedno téma. Letos to jsou Benátky. Uslyšíme hlavně hudbu 16. až 18. století, která vznikla buďto přímo pro Benátky, nebo ji napsali autoři, kteří se v Benátkách narodili, jako třeba Antonio Vivaldi, nebo v Benátkách strávili celý svůj život, jako Claudio Monteverdi. Současně se zaměříme na vlivy Benátek po celé Evropě. Možná se to z dnešního pohledu nezdá, ale Evropa byla velmi propojená, pokud jde o kulturu, a Benátky nesmírně ovlivnily hudbu třeba ve Španělsku nebo ve Francii.
Chystáte i něco speciálního?
Vždycky se snažíme hledat i propojení, které není tak úplně nasnadě. K tomu se váže letošní spolupráce s Centrem pro barokní hudbu ve Versailles, festival bude orámovaný koncerty ve spolupráci s touto institucí. Začneme v zámku Troja koncertem s názvem Portrét benátský, zazní francouzské árie na způsob árií italských. A zakončíme ve Španělském sále Pražského hradu s koncertním provedením opery francouzského skladatele André Campry, nicméně jeho opera souvisí s tématem Benátek, neboť se jmenuje Karneval v Benátkách.
Dobovou hudbu interpretují hudebníci na dobové nástroje nebo jejich kopie. Uslyší na letošním ročníku publikum nějaký zvláštní?
Ano, muzikanti přiváží buďto kopie původních nástrojů, nebo hrají i na nástroje původní, například v Rudolfově galerii 19. července bude hrát nizozemská houslistka Cecilia Bernardini, a ta má zapůjčené housle, které jsou skutečně původní, z poloviny 18. století. Současně máme na festivalu i jednu raritu – kopii nástroje sestaveného podle plánu Leonarda da Vinciho, ale sestaven byl až v letech 2009 až 2012. Je to nástroj viola organista, což si můžeme představit jako cembalo velikosti klavíru, jsou na něm natažené struny, nicméně nerozeznívají je kladívka ani plektra, ale kotouče na způsob niněry, takže jde o kombinaci smyčcového a klávesového nástroje.