Retrospektivní výstava malíře, grafika a tvůrce objektů Jiřího Bieleckého (1929 až 2000) začala v pražském Muzeu Kampa. Záměrem autorů je představit veřejnosti dosud spíše opomíjeného autora, který vstoupil na scénu počátkem šedesátých let a vymezoval se vůči tehdy převažujícím výtvarným tendencím. Výstava Vznášení potrvá do 26. září.
Kouřovky a gravitabily. Kampa vystavuje opomíjeného Jiřího Bieleckého
Jiří Bielecki patřil k prvním členům Klubu konkretistů, ve kterém představoval citlivý protipól vůči přísné geometrické formě a čistě racionálnímu strukturování plochy a prostoru. Přes svoji specifickou a originální polohu však Bieleckého dílo zůstává dodnes neprávem opomínáno, připomíná kurátorka výstavy Ilona Víchová.
Řezat a experimentovat
Konkretisté se vyjadřují úsporným, často geometrickým jazykem. Hnutí vychází z abstraktního umění, počátky sahají k meziválečné ruské avantgardě, hnutí De Stijl nebo škole Bauhaus. Systematické rozvíjení jeho idejí ale přišlo teprve po roce 1945 a utvářelo se až do konce šedesátých let. Český Klub konkretistů založili Arsen Pohribný, Radoslav Kratina, Tomáš Rajlich, Miroslav Vystrčil a Jiří Hilmar.
Kampa vystavuje dílo Jiřího Bieleckého (zdroj: ČT24)
Výstava v Muzeu Kampa cílí na Bieleckého tvůrčí období druhé poloviny šedesátých a počátku sedmdesátých let. Tuto část jeho díla charakterizují takzvané kouřovky, tedy jemné záznamy kouře fixované na podkladové ploše, nebo prostorové objekty, takzvané gravitabily.
Právě tyto subtilní objekty z prořezávaných barevných fólií zavěšené do prostoru jsou největším magnetem výstavy. „Otec pracoval tak, že si vybral materiál, prořezal ho a pak experimentoval. Mnoho hodin strávil v ateliéru tím, že zvedal fólie, různě je zavěšoval a potom s nimi pracoval v každé výstavní síni jinak,“ říká syn Jakub Bielecki.
Velká hra stínů, světla a pohybu
Umělecký účinek objektů do značné míry závisí na způsobu instalace, protože reagují na vlivy okolí. Bieleckého gravitabily se rozvíjejí díky zemské gravitaci, ožívají průvanem nebo zábleskem světla. „Pokud jsou dobře osvícené, tak vytvářejí systém stínů a my se jako diváci rázem ocitáme v takové velké hře stínů, světla a pohybu,“ říká kurátorka.
Bieleckého tvorba byla v šedesátých letech prezentována na samostatných výstavách i na významných skupinových přehlídkách. Od počátku 70. let už tomu tak z politických důvodů nebylo. Po roku 1989 se Bielecki vrátil k volné tvorbě a měl několik samostatných výstav. Nejrozsáhlejší se uskutečnila v roce 1994 v Domě umění Galerie výtvarného umění v Ostravě a stala se jedinou retrospektivou za umělcova života.