Na výtvarníka Aléna Diviše se po jeho smrti v roce 1956 zapomnělo. Odkaz malíře pro melancholické duše objevil až na konci šedesátých let, v několika lodních kufrech, kunsthistorik Jaromír Zemina. Ten je také kurátorem výstavy v pražské Galerii Smečky, která představuje Divišova dosud neznámá díla.
Zprávy z vězení i z Bible. Alén Diviš vystavuje pro melancholiky
Chodil nahý, oblečený jenom v kabátě. Když neměl na barvy, kreslil uhlem na balicí papír. Dvacet let žil v zahraničí, měsíce za mřížemi a často jako samotář na hraně existenční krize. Život Aléna Diviše připomíná spíš příběh románové postavy.
Samotářský a nezařaditelný tvůrce je opředen mnoha domněnkami, dohady panují například kvůli změně jeho jména. Pokřtěn byl totiž jako Karel, není známo ale, jak a proč přišel k Alénovi, může být odkazem na Edgara Allana Poea, jehož knihy ilustroval.
GALERIE
Alén Diviš / Pavouci a pavučiny, 1941
I Divišovi byly blízké temné motivy - lidé na okraji společnosti, pusté krajiny, náboženské výjevy, hororové scény. V Československu za svého života vystavoval málo (jeho témata se nehodila k programově optimistické době), poprvé v roce 1948, ale jeho obrazy pokaždé přitáhly pozornost. „Jeho tvorba byla pro Čechy naprostý objev, protože to bylo něco docela jiného, než se do té doby u nás dělalo,“ vysvětlil kurátor Jaromír Zemina.
Vzkazy z vězení
Na výstavě ponuré jámy a kyvadla a Erbenovy svatební košile střídají procítěné biblické scény. Diviš se proslavil ale především reflexemi z pařížské věznice, kam se dostal jako politický vězeň na počátku druhé světové války. Zpětně rekonstruoval malby a vzkazy, které trestanci odsouzení na smrt vyryli na zdi cel.
„I takový kriminálník nebo vrahoun potřeboval něco po sobě zanechat,“ domnívá se Jaromír Zemina. „Některé vzkazy jsou nesmírně dojemné svou primitivností. Například: ‚když jsem byl malý, měl jsem koníčka, který mluvil‘.“
Světlo, které překoná tmu
Mezi Divišovy nejbližší přátele patřili výtvarník František Tichý, básník Jaroslav Seifert nebo skladatel Bohuslav Martinů. „Když se Martinů dozvěděl v Americe, že má Alén výstavu, sedl a napsal svůj vůbec nejkrásnější text s názvem Vzdálený návštěvník Divišových obrazů,“ připomněl kurátor.
Galerie ve Smečkách vystavuje díla Aléna Diviše (zdroj: ČT24)
Skladatel si v něm všímá, že ačkoliv Diviš používá nezřídka jednu barvu, má bohatou škálu odstínů. Vůdčím umělcovým tématem bylo totiž světlo - které nakonec překoná tmu.
Dosud největší výstavu Divišových děl uspořádala před jedenácti lety pražská Galerie Rudolfinum. Ve Smečkách zůstane jeho tvorba k vidění do 30. června.