Recenze: 420PEOPLE se v ráji daří

420PEOPLE, tedy Nataša Novotná a Václav Kuneš, dvojice bývalých tanečníků z kyliánovské líhně a dnes úspěšných, etablovaných choreografů, představili v holešovickém prostoru Jatka 78 svůj nejnovější společný večer – dvě choreografie nazvané Portrait Parlé a Paradiso. Nataša Novotná zpracovala taneční úvahu na téma mezilidské komunikace a prohlubujícího se neporozumění mezi lidmi. Václav Kuneš se ve svém novém výtvoru věnuje již třetímu ze série námětů, pro které se inspiroval Božskou komedií Danta Alighieriho.

Večer otevírá choreografie Nataši Novotné Portrait Parlé. Její název odkazuje ke starému výrazu z kriminalistiky. Jedná se o metodu, která napomáhala identifikaci pachatele trestného činu, při níž byl dotyčný popsán ať už slovy či nepříliš propracovaným náčrtem. Před příchodem daktyloskopie šlo o nejexaktnější způsob, jakým bylo možné při hledání pachatele určit jeho podobu. Novotná popisuje svou choreografii jako taneční úvahu, v níž se snaží „eliminovat řeč coby nejnedokonalejší komunikační prostředek“. Vypovídají jen obraz, situace, vjem, symbol či úhel pohledu.

Coby site specific projekt dílo začíná ve strohém foyer, kde tanečníci (Tamara Kšírová, Sylva Nečasová, Šárka Bočková, Milan Odstrčil, Vojtěch Rak) stojí na židlích přímo mezi diváky. Jako oživlé sochy se na nich pohybují prostorem, pomalu a vláčně se vlní, v harmonii interagují jeden s druhým. Zdá se, že židle, na kterých stojí, jsou metaforami pro lidské kořeny. Do performance vnáší trochu zmatku nedostatek místa ve vstupním sále. Lidé stojí příliš namačkaní na sobě, a ačkoliv jsou tanečníci vyvýšeni nad publikum, mají diváci možnost pozorovat dění jen zčásti, což je škoda.

První část zakončuje akrobacie jedné z dívek, která se obratně vznáší nad hlavami návštěvníků v rybářské síti. Její pohyb doplňují zvuky moře, velryb a delfínů. Poté se všichni přesouvají do hlediště, což zabere dobrých patnáct minut. Stále na tenké hranici mezi iluzí a realitou pak v rychlém sledu pokračují další snově křehké obrazy.

Jeden od druhého se však příliš neliší ani dynamikou, ani obsahem. Vše se nese v jedné linii, v níž není mnoho vrcholů ani překvapení. Byť se Novotná snaží o překonání bariér neporozumění, které přináší moderní doba, její choreografie nepřináší příliš srozumitelné sdělení. Jde o napohled zajímavé tancování, ale těžko říct, jaké významy máme hledat pod jeho povrchem.

Po pauze začíná závěrečná část dantovské trilogie Václava Kuneše - Paradiso. Autor zpracoval už peklo i očistec, teď je na řadě ráj. „Pohyb, radost z něj, pocit, že jsme schopni všeho, okamžik, kdy se spojí hvězdy a celý vesmír. Stačí vteřina. Ale člověk to hned pozná. A je to hned pryč,“ říká choreograf v průvodním textu představení. Trvalé štěstí, které celý život hledáme a snažíme se objevit především sami v sobě, podle něj neexistuje. A to nejen na zemi, ale ani v nebi.

Stav duše, po němž dychtíme, v Kunešově ráji prožívá trio tanečníků – dva muži a jedna žena (Lukáš Lepold, Vojtěch Rak a Nikol Šneiderová). Dopředu je pohání především hudba (Owen Belton), která však není rajská ve smyslu klasických představ. Lyrické melodie harfy nahradila nápaditá klubová záležitost. V ní hraje prim rytmus a neutuchající tok energie, která místy evokuje trans. Tu a tam ji doplňují živé vokály Šneiderové. Tanečníci připomínají bůžky, oděné ve zlatých kostýmech. Ve své až rituální obřadnosti se všichni tři vyznačují extatickými pohyby. Dynamické a přitom minimalistické sekvence obsahují zvláštní magický náboj.

Nahrávám video

Kompozice večera vychází z momentálních nálad a má velmi specifickou atmosféru. Každý z účinkujících je individualitou s osobitým pohybovým slovníkem. Do představení vkládají své vlastní kvality, výraz, pocity. Bude jistě zajímavé sledovat reprízy a další vývoj organického díla, které je originálním koktejlem jevištní akce. První z nich proběhne v sobotu 14. května, opět v Jatkách 78.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Obrazem: George Lucas otvírá muzeum příběhů. Spíš ješitnosti, míní někteří

Filmař George Lucas a jeho žena Mellody Hobsonová otevírají v Los Angeles nové, velkoryse pojaté muzeum. Věnováno je – jak říká názvem – narativnímu umění. Tedy na výstavní ploše devíti tisíc metrů čtverečních přibližuje vyprávění příběhů prostřednictvím obrazů. Od pravěkých maleb přes strop Sixtinské kaple a obraz Vincenta van Gogha až po komiks. A ano, nechybí ani Hvězdné války. Na roveň přitom staví „vysokou kulturu“ a popkulturu. Znalci oboru se neshodnou, jestli je tento kurátorský přístup spíš vizionářský, nebo na škodu.
včera v 09:00

Za megakoncerty stojí touha po zážitcích a velký byznys

Obrat živé hudby se od konce pandemie covidu-19 výrazně zvýšil, přibývá publika a rostou také ceny vstupenek. Redakce RTVE se hudebního průmyslu ptala, co tento trend pohání a jaké dopady má uvnitř i vně samotného odvětví.
18. 9. 2026

VideoJazz Sabath se nenechá svázat originálem, říká Wakeman

Klávesista Adam Wakeman přivezl do Prahy svůj projekt Jazz Sabbath, který propojuje skladby skupiny Black Sabbath s jazzovou estetikou. Wakeman s muzikanty z britské heavymetalové kapely mnoho let vystupoval coby koncertní hráč. „Nechtěl jsem se nechat svazovat původní strukturou. Právě o tom jazz je – o rozvíjení, improvizaci,“ vysvětluje svůj přístup.
18. 9. 2026

Třeštíková točila třicet let Basikovou. Jsem vyrovnaná se vším, říká zpěvačka

Tuzemská kina začala promítat dokument Bára Basiková. Zpěvačka v něm mluví o svém životě i kariéře. Dokumentaristka Helena Třeštíková se za protagonistkou vracela přes tři dekády, díky archivům ale pokryla i její mládí. „Lidi překvapilo, co všechno mám za sebou a jak jsem se s tím vyrovnala. Je to film hodně pro holky, ženy, protože se v tom poznávají,“ zmiňuje Basiková první divácké ohlasy.
18. 9. 2026

Lewandowska už má Thálii. Další mohou získat Majer, Margita či Beretová

Divadelní ceny Thálie oznámily nominace za rok 2026. Vítězové ocenění za nejlepší jevištní výkony v oboru činohra, balet, opera či loutkové a alternativní divadlo si vítězové převezmou 3. října v Národním divadle. Za celoživotní mistrovství budou oceněni Petr Nárožný či Zdena Herfortová. Thálii pro umělce do 33 let už převzala Simona Lewandovská.
17. 9. 2026

Sheeran zůstal na turné bez předskokanů. Kvůli politice, kterou řešit nechce

Začalo to vyřazením rappera Macklemorea a následně odešli už sami i další umělci. Britský písničkář Ed Sheeran tak během svého turné Loop přišel o několik kolegů, kteří s ním měli vystupovat. A irská rozhlasová stanice přestala pouštět Sheeranovy skladby. Důvodem jsou rozdílné názory na Macklemoreovy propalestinské komentáře a písničkářův postoj k nim.
17. 9. 2026Aktualizováno17. 9. 2026

VideoFilmové premiéry: Historická Rose, dokument o Basikové a animovaný kojot

Steven Soderbergh posílá do kin krimikomedii Christopherové, v níž je už nemalující slavný výtvarník v podání Iana McKellena vystaven nátlaku svých vypočítavých potomků. Rakouské historické drama Rose se odehrává po třicetileté válce a pojednává o ženě, která se vydává za vojáka a nárokuje si opuštěné pozemky. Animovanou rodinnou komedii Kojot vrací úder nechtělo studio Warner Bros. v očekávání propadáku původně vůbec promítat, nakonec se ale do kin dostává. Českou kinematografii zastupuje dokument Bára Basiková, časosběrný snímek o ní točila Helena Třeštíková. A na plátna se ještě vrací Krátký film o lásce Krzysztofa Kieslowského z osmdesátých let.
17. 9. 2026

Jára Cimrman slaví šedesát let

Uplynulo přesně šedesát let od chvíle, kdy do české společnosti vstoupila asi nejznámější fiktivní postava tuzemských dějin – Jára Cimrman. Jeho jméno poprvé padlo v rozhlasovém pořadu Nealkoholická vinárna u pavouka z úst Zdeňka Svěráka. Tehdy ale Jára Cimrman ještě nebyl univerzální vynálezce, světoběžník ani spisovatel. Fenomén se dále rozvíjel. Tři měsíce poté v rozhlasovém pořadu oznámili tvůrci nález Cimrmanovy pozůstalosti a v nadcházejícím roce pak uvedli první dvě hry. Letos tak Divadlo Járy Cimrmana vstoupilo do šedesáté sezony.
16. 9. 2026Aktualizováno16. 9. 2026

Evropský pohled

ČT24 každý den vybírá z obsahu publikovaného evropskými veřejnými médii, členy Eurovize.