Reportáž: Věra Nováková před hradbami
Věra Nováková byla společně se svým (tehdy ještě budoucím) manželem, také výtvarníkem Pavlem Brázdou po roce 1948 při politických prověrkách vyloučena z pražské Akademie výtvarných umění. Živila se většinou ilustrováním odborné, později dětské literatury. Teprve po revoluci se zúčastnila desítek výstav – sama, s Pavlem Brázdou nebo ve skupině autorů.
Veřejný zákaz jí ale nikdy nemohl zabránit ve vnitřním pocitu svobody – jejím symbolem se pro ni stalo písmeno „S“, které má v její tvorbě podobu oboustranné směrovky. „Zabývala jsem se hodně dvojakostí života – máme ano a ne, ráno a večer, noc a den. Na tom bipolárnost života a světa hodně staví,“ domnívá se výtvarnice.
„Vždycky vycházím z osobních zážitků. Z toho, co mě znepokojuje, co mě těší, na co přicházím, co si začínám uvědomovat. Najednou to vidíte vcelku a vidíte souvislosti toho, co vám připadalo třeba nesrozumitelné ve vašem životě. To je určitá přednost stáří.“
Věra Nováková
Stejně jako její manžel Pavel Brázda, je i Věra Nováková součástí směru, který nazvali hominismus, tedy umění o lidech a pro lidi. „Sama se na něco ptám, ale obracím se k lidem. Cítím to jako dialog, proto jsou moje obrazy hodně naplněné textem,“ vysvětlila autorka.
Novoměstská galerie vystavuje její díla pod názvem Před hradbami do 6. března.
