Magdalena Dobromila Rettigová byla obrozeneckou buditelkou a literátkou (byť ne žádných velkých kvalit), zapsána je dnes ale především jako neúnavná vychovatelka dívek a žen. Dostalo se jim od ní mnohem většího poučení než jen „vraž tam kopu vajec“ v její poctivé Domácí kuchařce. Je mimo jiné i autorkou výchovně-vzdělávacího návodu Mladá hospodyňka v domácnosti, jak sobě počínati má, aby své i manželovy spokojenosti došla. Nechť se z něho trochu poučí i dnešní nectnostné panny a „neženílci“ mezi mládenci u příležitosti 231. výročí narození M. D. Rettigové, které připadá na 31. ledna.
Ukázka: Výchova dívek v Čechách podle M. D. Rettigové
„S bolestným srdcem to uznati musím, jen v našem pohlaví příčina bývá,“ nevidí Rettigová důvod mužské neochoty ženiti se v nikom jiném než v ženách. V téměř třísetstránkové knize proto na dívky apeluje, aby se sebou něco dělaly.
Z dnešního pohledu jsou její rady poněkud úsměvné, i když v roce 1840, kdy kniha vyšla, by autorka úsměv nad následujícími řádky považovala za znak morální zkaženosti. Jak ostatně píše hned v předmluvě:
Snad již mnohá knížka, rozličné naučení obsahující, vám, rozmilé dívenky, do rukou přišla; nebude však přece nazmar, i této mé, snad potřebné práci na svém stolku místečka popřáti, kde šití, pletení a jiné, mladé dívence přiměřené věci leží. Neuškodí vám to nikoli, když buď při takových věcech, buď i při knížce modlící tato kniha spočívati bude; nestyďte se ani za to, že nábožné jste, ani za to, že se k budoucímu svému povolání vzděláváte, ale odstraňte spíše společnice a společníky takové od sebe, jenž by se vám proto posmívali; neboť nezasluhují bať ani lásky ani vážnosti vaší.
Jsou-li to družky, jsou lehkovážné, z nichžto v budoucnosti ani dobré manželky, ani dobré matky se nestanou; jsou-li to mladí panáčkové, jsou mravů prázdní hejskové, kteří by jen rádi jemný váš cit udusili, aby vás snadněji a tím spíše z pravé cesty svedli a snad i v zkázu uvrhli. Šlechetná družka ráda se s vámi o chvilkách prázdných v té knize přebírati bude; a muž šlechetný do ní nahléda vážiti si vás bude, nebo pozná, že se pro někdejší stav a povolální své slušně připravujete.
Domácnost družstevníka v Neumětelech (50. léta)
Bude vám tedy knížka tato i při malé zkušenosti zrcadlem, v němžto se zlato od pozlátka rozeznati naučíte, a bude vaší průvodkyní ve všem zaměstnání domácím. Co již mnohaletou zkušeností jsem byla rozkoumala, to vám tuto na poradu co upřímná učitelka vaše podávám.
Tvrzení „za vším hledej ženu“ pochází z románu Alexandra Dumase staršího. Těžko říct, jestli M. D. Rettigová tuto knihu četla (vyšla v polovině 19. století, takže klidně by mohla), každopádně se s uvedenou větou naprosto ztotožňuje:
Nedá a nemůže se zapříti, že za našich časů hejno neženílců se množí, a mnohá ctnostná, sličná, i také dosti umělá panna, jak se říká, seděti zůstává, t. j. ona kvete, odkvétá; mnozí sice květ její obdivují, avšak obejdou, a ona v samotě zvadne.
(…) Já však, milé dívčinky, chci s vámi soukromě pohovořiti a jen mezi čtyřma očima každé chci to tajemství svěřiti, na čem to záleží, jaká toho příčina, proč se mužové čím dál tím méně ženějí, proč milovníků sice do hojnosti, ale těch, jenž by se s milenkou svou navždy požehnáním kněžským spojiti dali, denně ubývá; kdo tím vinen, povím vám, i dovolím, abyste to také svým milým družkám svěřily – v y s a m y, r o z m i l é d í v č i n k y, v y s a m y t í m v i n n y j s t e)!
Proč? Protože mnohá z vás zcela naopak vychována jsouc, se jen pozlátku, které ani na vítr ani na déšť přijíti nesmí, podobá, a proto se vdávají jen ty, které nedostatky ve svém vychování penězi nahraditi mohou, a ty dcerušky své zase chybně vychovávají; a tak se zkáza stále, co rozvodněná řekla, šíří a vše s sebou béře, i co pokažené i co užitečné jest, a proto mnohá dobře vychovaná panna, jenž by šlechetnou chotí a dobou manželkou státi se mohla, zůstane svobodnou, protože se cena její podle jiných posoudila a neuznala.
(….) Ubohá dívčinko! Zlatý prstýnek lehounce ti na prstíček vklouzne, ale časem jest to kroužek, který tě s tvým neštěstím navždy spojil, neboť právě toho, jenž ti nejvíce lichotí, voliti nemáš; on tvé chyby a vady, zaslepen láskou (jestliže to láskou smím zváti) nevidí – neb, ohlížeje se víc na tvé věno než na tebe, viděti nechce.
Praní na valše (1948)
Onou chybou a vadou myslí Rettigová bezradnost ve vedení domácnosti. Co všechno může taková jedna chybně vychovaná hospodyňka způsobit? Je to jako motýlí efekt:
To se týká nízkého i vysokého stavu, to psáno pro bohaté, pro chudé, pro panstvo i pro měšťanstvo; neb jak již řečeno, ten nejlaskavější mladý manžel chce, aby ženka jeho také hospodyní byla.
Mnohá, zvláště bohatá, domejšlí se, že kuchyni kuchařka, šití a ostatní domácí potřeby panská, komorná a jiné služky obstarají. Politováníhodná dcero! Zdaliž ti to ani máti, ani žádný jiný dosud nepověděl, že se tím otrokyní svých služebnic staneš, které se tě ani báti, ani tebe poslouchati nebudou, spíše na všech stranách tě ošidí, seznavše, že ničemu nerozumíš?
(…) V každé domácnosti, buď již skrovná nebo velká, musí někdo vše řídit; a běda, ženka-li k tomu neschopna! A musí-li se muž do ženských povinností plésti, má to býti hodné manželce tak protivné, jako nemilé pro muže vplítání se ženy do jeho ouřadu býti musí. Čeledín upustí ode vší vážnosti k ní, manželu se za ni trpěti třeba, a toto jest první a nejnebezpečnější rána, jenž často navždy spokojenost a lásku obapolnou rušívá.
Dítky vyrůstají a matka sama v těch nejpotřebnějších věcech neumělá jest; jaké vychování jim medle může dáti? Ona zajisté dcerky své vychovává opět tak, jako sama vychovávána byla.
(…) Synáčkové, cvičíce se veřejně a vzdělávajíce svůj rozum, rychleji všechno v hospodářství nahlédnou, a z otcovo nespokojenosti nad svým neštěstím učí se sami zkoumati, coby toho příčinou bylo; shledají-li ji pak v chybném vychování matky a sester, zanevřou na ně, a pohrdnou celým pohlavím našim, aby se podobné nesnázi vyhnuli, a hned zmládí si umínějí neženiti se, a nedonutí-li je nějaká potřeba, kterou bohatá nevěsta odstraniti může, neb nedonutí-li je láska, která je oslepí, zůstanou svobodnými, a padnou časem do tenat opovržených ženštin.
(….) Mladík takový, sám jsa zkažen, zkazí mnoho jiných; a tak jedna chybně vychovaná mladá hospodyňka, byť by jinak sebectnostnější, dobrosrdečnější a všelikým, na oko dosti pěkným věcem vyučena byla, může býti původní příčinou zkázy a zármutku sterých rodin.
Žena má vládnout dobře jehlou, ne mečem. Chrabrá Vlasta není podle Rettigové zrovna příkladem, který by měl dívky táhnout, její radikální emacipační způsoby nepovažuje za zrovna šťastné. V kapitole „co žena nevyhnutelně činiti musí, aby si spokojenost manžela získala“ před nimi varuje. Jen ctností a kuchařským uměním lze panovati, opakuje:
Vlasta v drahné minulosti chtěla mečem v Čechách vydobíti vládu ženám, zapomenuvši, že krásné pohlaví jen tenkráte skutečně nad srdcem mužovým vládne, když se v pokoře, ve skromnosti a poslušnosti k srdci jeho vine; neb ctnost, mírnost, vzdělanost duše, něžnost srdce a jemnost citů, zběhlost ve všem, čeho ženě zapotřebí jest, budiž zbraní, kterou žádný nepotlačí a která každého přemůže. (…) Pomněte, že základem všeho konání náboženství, ctnost a pracovitost, pořádek a čistota býti musí.
M. D. Rettigová na portrétu od Jana Vilímka
Pannám chtivým spokojeného manželství předkládá i praktické rady: jak se skvrny od inkoustu a rezu vypuditi mají, o štrikování punčoch, o prostředku, „aby podešvy pevné a vrchní kůže u telecích střevíců vláčná a měkká byla a v mokru hned neprosákla“, jak upéct meruňkový nákyp a nádavkem přidává i kapitolu „o ústavech zaopatřovacích“ a spoření.
Základem všeho je zkrátka býti dobrou hospodyňkou, což se beze smyslu pro pořádek, pracovitosti a náboženství („nábožná manželka mnohého zhýralce pořádným mužem učinila“) neobejde. Pro lepší zapamatování je vše shrnuto v básni:
S Bohem všecko počínati,
hleďte v práci setrvati,
ctnost a mírnost v srdci zachovat.
Pak vás v uctivostí míti
muži budou a vás ctíti;
Tak jen možno ženě panovat!
Vzbudila-li ve vás předchozí ponaučení zájem, můžete si celý manuál pro mladé hospodyňky prolistovat v digitálním archivu Národní knihovny.