(Ne)obyčejný život Karla Čapka

Malé Svatoňovice - Několikrát byl navržen na Nobelovu cenu za literaturu, ale vždy neúspěšně. Byl literátem, člověkem se zájmem o veřejné dění, humanistou - a především mistrem slova. O jeden výraz také obohatil řadu jazyků po celém světě. Karel Čapek, jedna z nejvýznamnějších českých literárních osobností, se narodil 9. ledna 1890.

Čapek, narozený v roce 1890 v Malých Svatoňovicích na Trutnovsku, vystudoval filozofii. Dva roky po promoci nastoupil jako redaktor do novin, jeho jméno je spojené zejména s Lidovými novinami, v nichž pracoval od roku 1921 až do své smrti. Kromě aktuální publicistiky psal s lehkostí i humorem o lidských vášních, zálibách či slabostech. Z některých fejetonů později vznikly i knihy, například román Továrna na absolutno.

Ke kulturní a společenské elitě meziválečného Československa patřil spolu se svým bratrem Josefem, výtvarníkem (měli ještě sestru Helenu, která o svých sourozencích napsala několik vzpomínkových knih). Do literatury vstoupili společnými povídkovými soubory Zářivé hlubiny. Z jejich spolupráce vznikly později také divadelní hry Ze života hmyzu a Loupežník, povídkové knihy Krakonošova zahrada či Devatero pohádek. A právě Josef údajně poradil svému bratrovi pro drama R.U.R. slovo robot, které se následně ujalo i v dalších jazycích.

Karel Čapek (vlevo), jeho bratr Josef a Dášeňka
Zdroj: ČT24/ČTK

Čapkův tvůrčí záběr byl pozoruhodně široký - sahal od poezie přes publicistiku, prózu, drama, cestopisy, pohádky až k politickým a filozofickým úvahám. Je autorem děl, některých s nádechem sci-fi, jež varují před zneužitím moci či techniky, jako třeba - kromě už zmíněných ze společné tvorby s Josefem - Krakatit, Bílá nemoc, Věc Makropulos. Poslední z nich - drama o smrti a nesmrtelnosti - uvedlo ve světové premiéře Vinohradské divadlo, kde Čapek působil v letech 1921 až 1923 jako dramaturg a režisér. Zahrála si v něm i Olga Scheinpflugová, s níž se Čapek tři roky před svou smrtí oženil.

Napsal také řadu povídek (například Povídky z jedné a druhé kapsy nebo Boží muka) a trilogii novel Hordubal, Povětroň a Obyčejný život, jíž se prý inspiroval americký spisovatel Arthur Miller, autor hry Smrt obchodního cestujícího.

Také překládal (antologie moderních básníků Francouzská poezie nové doby), vydal několik cestopisů anebo knihu pro děti Dášeňka čili život štěněte, kterou doprovodil ilustracemi a fotografiemi. Ve fotografování nalezl velkou zálibu, napsal o něm, že „je to sport stejně vzrušující jako lov na tygry nebo sázení do loterie“.

Kromě toho sepsal třídílné Hovory s Tomášem Garriguem Masarykem. (Řád nesoucí Masarykovo jméno udělil Čapkovi in memoriam v roce 1995 prezident Václav Havel.) S prvním československým prezidentem jej pojilo přátelství. TGM také patřil k tzv. pátečníkům - kulturním a politickým osobnostem, které se vždy v pátek scházely v pražské vile bratří Čapků.

S Masarykem spojovalo Čapka navíc demokratické a humanistické smýšlení. „… věřím v právo každého na život, práci, blahobyt a svobodu ducha, věřím v mír, ve Spojené státy světa a rovnost národů, věřím v humanitu, v demokracii a v člověka, amen,“ napsal v jednom ze svých děl.

Za své myšlenky a upozorňování na nebezpečí nacismu se dostal na seznam gestapa, zemřel několik měsíců před plánovaným zatčením, 25. prosince 1938, na zápal plic ve Staré Huti u Dobříše, kde strávil poslední tři roky svého života. Smrt ho uchránila před tragickým osudem jeho bratra Josefa, který byl zatčen už v září 1939 a zemřel těsně před koncem druhé světové války v koncentračním táboře.

"Karel Čapek znamenal slušnost, odpovědnost a krásný humor" (zdroj: ČT24)