Česká filharmonie si ke 120. narozeninám zopakuje první koncert

Na den přesně před 120 lety odehrála Česká filharmonie svůj historicky první koncert. Téměř věrná replika tehdejšího programu zazní 4. ledna na stejném místě, tedy v pražském Rudolfinu. Koncert je součástí oslav výročí České filharmonie. O její historii prozradil více v rozhovoru ředitel orchestru David Mareček.

Počátky České filharmonie jsou spojeny se jménem Bedřicha Smetany. Jaká byla jeho role při zakládání filharmonie?

Bedřich Smetana toužil po tom, vytvořit v Praze profesionální symfonický orchestr, ale Česká filharmonie vznikla díky stávce. Část hráčů Národního divadla vstoupila do stávky, tehdejší šéf Karel Kovařovic jim dal výpověď. A oni založili jiný orchestr.

První koncert ČF se uskutečnil 4. ledna 1896 v Rudolfinu, dirigoval Antonín Dvořák. Jaké skladby se hrály?

Hrály se jeho skladby, protože už tehdy byl nesjlavnějším českým skladatelem. Hrála se třetí Slovanská rapsodie, pět Biblických písní, předehra Othella a jeho nejznámější skladba Novosvětská symfonie. 

Stejný program bude i dnes?

Nehrajeme úplnou repliku, protože v roce 1896 se hrálo biblických písní jenom pět, zbývajících pět nebylo převedeno pro orchestr. My jich máme všech deset, takže jsme vynechali Slovanskou rapsodii a hrajeme celý biblický cyklus.

Co si vytkla Česká filharmonie na začátku před těmi 120 lety – a přetrvalo to dodnes?

Myslím, že ano. Hlavním cílem bylo provozování klasické hudby na té nejvyšší úrovni, o což usilovalo několik generací hudebníků a usilujeme o to i dnes.

Jedním z mezníků v historii ČF je 8. prosinec 1901, kdy poprvé ČF uvedla kompletní Smetanovu Mou vlast. Připomněl byste ještě další milníky v historii orchestru?

Už v roce 1902 to byl triumfální zájezd do Londýna s legendárním houslistou Janem Kubelíkem, dirigoval Oskar Nedbal. V roce 1925 byl první přenos na tehdejším Radiožurnálu, hrála se také Má vlast. S tou je filharmonie spojena i v roce 1939, v protektorátu, v legendárním provedení s dirigentem Václavem Talichem, na jehož konci celé Národní divadlo zpívalo hymnu. A v roce 1969 to byla tryzna za Jana Palacha, tehdy už s Václavem Neumannem jako šéfdirigentemm anebo nedávno, v roce 1990 koncert vzájemného porozumění na Staroměstském náměstí s Rafaelem Kubelíkem. Takže ČF žila s českým národem.

Jak se proměnil orchestr za těch 120 let?

V něčem se neproměnil. Neproměnil se v tom, že je český. To je naše velká deviza, protože v cizině reprezentujeme českou kulturu, českou hudbu, ale proměnil se například tím, že ve filharmonii dlouho hráli pouze muži, ženám nebyl povolen vstup, stejně jako v Berlíně nebo ve Vídni. A to se naštěstí změnilo. 

A co repertoár ČF? Jak se proměňuje v průběhu času?

Proměňuje se s dobou. Na jednu stranu musíme hrát osvědčené klasiky, a tím nemyslím jenom klasiky jako Beethovena a Mozarta, ale i české skladatele jako Dvořáka, Smetanu, Janáčka, Martinů, protože úkolem ČF je pečovat o tento odkaz, ale také provokovat a objednávat skladby nové, aby vznikalo něco, co se zase bude hrát za sto let a budeme říkat, že to je klasika. 

Co považujete za vrcholné projekty roku 2016?

Určitě koncert ke 120. výročí, potom provedení Její pastorkyně s Karitou Mattilou, které bude nejdříve v Praze a potom v Londýně. Na podzim nás čeká velké asijské turné, především do Číny, a nesmím zapomenout ani na zahájení Pražského jara, tentokrát s dirigentem Paavem Järvim.